Jdi na obsah Jdi na menu
 


Západní Kréta 2016

Přestože se držíme zásady „nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“, tak jsme ji letos porušili díky dcery, která nás pozvala jako delegátka CK na pár dnů k návštěvě Kréty. Tu jsme navštívili v roce 2000 ještě s dětmi. Tenkrát  jsme projeli jen její východní část a řekli jsme si, že by nebylo špatné projet ještě její západní část. No a nyní se ta příležitost naskytla, tak proč jí nevyužít. Letenky i apartmán jsme si zajistili tradičně přes internet a vyrazili.

6. 7. 2016  St

Vlak na letiště do Mošnova má 10 min. zpoždění, tak jsme trochu nervózní, protože vyrážíme dost na poslední chvíli. Z vlaku novým koridorem až do odbavovací haly, což je fajn. Méně fajn je kompletní prohlídka - vyzout boty, prohmatání, zkrátka vše, co se sluší a patří. Celníci se zřejmě nudili. Odlétáme asi o 20 min. dříve, let je v pohodě a v 15.20 místního času přistáváme na letišti v Héraklionu. Na kufry celkem čekáme a po jejich vyzvednutí jdeme před halu, kde vyhlížíme Ivu. Mává na nás sice nějaká opálená vyšší postava a my až za okamžik zjišťujeme, že je to ona. Vůbec jsme ji nepoznali. Cestou z letiště se stavujeme v marketu nakoupit nějaké potraviny a vyjíždíme do Réthimna. Iva ještě vyřizuje několik hotelů a asi po 1,5 hodině jízdy jsme konečně v našem Julia apartmánu v Platanes. Zde nějakou hodinu kecáme a hlavně předáváme přivezený proviant. Než se vybalíme je skoro 19h a my ještě jdeme omrknout pláž a okolí. Na pláži je zrovna nějaký karneval v maskách,  tak je to celkem zábava. Na zpáteční cestě, kousek od apartmánu je prodejna Lidlu, tak se tam jdeme podívat (zboží jako u nás). Skoro do půlnoci kecáme na balkónku a popíjíme. Krásná vlahá noc plná hvězd.

7. 7. 2016  Čt

V 8h jsme s Ivou domluveni na výlet do Chanie. Přijíždí včas a kolem 8.15 vyrážíme. Po dvaceti minutách jízdy přijíždíme k největšímu sladkovodnímu jezeru Kournas. I když je poměrně brzy, je zde plno stánků se suvenýry a keramikou a i loďky a šlapadla jsou připravena k projížďce po jezeře s průzračnou vodou. Po krátké  prohlídce pokračujeme do Chanie, kam přijíždíme za dalších 40 min. Provoz je hustý, a tak nám chvíli trvá, než najdeme parkování. Podařilo se nám najít místo nedaleko přístavu, takže to do centra nebude daleko. Procházíme po pobřežní promenádě, lemované hradbami přístavní pevnosti, kolem majáku až k Benátskému přístavu a Janičářské mešitě. Ta je bohužel zavřená, tak jen venkovní prohlídka. Kousek dál po nábřeží docházíme k Rybářskému přístavu, kde kotví hlavně jachty. Odtud jdeme do centra města ke katedrále Eisodion tis Theotokou s krásným a bohatým interiérem. Naproti kostela se dá projít uličkou a vystoupat na vyhlídku z bašty Schiavo, odkud je překrásný výhled na celé město. Vracíme se do centra a chvíli odpočíváme ve stínu místního parku. Pak se uličkama a přes hradby vracíme k autu a pokračujeme dál za Chánii na poloostrov Akrotiri, navštívit dva chrámy. Klikatou cestou kolem mezinárodního letiště přijíždíme k prvnímu klášteru Agia Triada. I když na první pohled nijak zvlášť udržovaný, je to přesto moc hezký areál s bohatě zdobeným kostelem. Součástí je i muzeum s bohatou sbírkou kněžských ornátů, liturgických knih, monstrancí a dalších památek souvisejících s životem v kláštěru. Po důkladné prohlídce  projíždíme vyprahlou skalnatou krajinou k dalšímu klášteru  Gouvernetou. Ten je bohužel v určité hodiny zavřen a my se do nich přesně trefili. Z venčí by to člověk typoval spíš na ruinu, ale z fotek si s předešlým klášterem nijak nezadá. Krátce se procházíme po okolí, je odtud hezký výhled na chrám Katholiko a na moře. Na zpáteční cestě se ještě zastavujeme na zastrčené, ale úžasné pláži Seitan limania beach. Z malého parkoviště se průrvou schází k moři, kde se na bílém písku odráží tyrkysově modrá voda, jako v Karibiku. Bohužel nás tlačí čas, tak se ani nekoupeme. Na zpáteční cestě do Chanie se ještě zastavujeme u pamárníku významného místního politika a ministra Eleftheriose Venizelose. Klidný a tichý parčík, opět s nádherným výhledem na město. Trochu bloudíme, než se nám podařilo vyjet z Chanie na výpadovku, ale pak frčíme domů. Jsme dost utahaní z horka a zbytek odpoledne a večer trávíme v apartmánu. Jídlo, pití a balkónové posezení.   

8. 7. 2016  Pá

Ráno nespěcháme, snídáme až kolem 10.h a pak jdeme na pláž, abychom se trochu proslunili. Jsou velké vlny a voda je celkem studená. Žlutá a červená vlajka se střídají snad každých 20 min. Plavčíci vyhánějí všechny z vody na kraj, tak se také jen lehce zvlažujeme. Do apartmánu se vracíme před půl dvanáctou. K obědu děláme špagetovou improvizaci a kupodivu je to jedlé. Po obědě volá Iva, že má odpoledne volno a k vyřízení jen pár hotelů, tak kdybychom chtěli, že nás vezme na pláž v letovisku Bali, abychom si užili klidného koupání. Odjíždíme po 14.h od smluveného hotelu a po krkolomném kličkování v letovisku přijíždíme ke skutečně hezké a poklidné pláži v malé zátoce. Je zde celkem dost lidí, ale voda je průzračná a hlavně bez vln, tak se nám dobře plave a koupání si skutečně užíváme. Děláme si i malou procházku na skálu nad pláží, odkud je nejen nádherný výhled na naši pláž a okolí, ale z druhé strany skály se otevírají pohledy na další zátoky, sice bez pláží, zato s úžasně modrou vodou. Kolem 18. h pro nás přijíždí Iva bere nás zpět do apartmánu. Sděluje nám, že nám domluvila u nějaké cestovky na zítřek Samarii, tak si jdeme rychle něco nakoupit na cestu, navečeřet se a připravit si potřebnou výstroj. Jdeme brzy spát, protože musíme zavčasu vstávat.

9. 7. 2016  So

Dnešek bude hodně náročný. Vstáváme v 5h, rychlá snídaně, nychystat sendviče a pití a v 6.15h nás vyzvedává autobus nedaleko apartmánu.  V Réthimnu nabíráme většinu klientely, a pak přes Chanii míříme do hor do konečného místa v Omalos. Pár kilometrů před Omalos ještě zastavujeme v motorestu, kde si lze dokoupit potraviny a dokonce i turistickou výbavu. Naše průvodkyně pracuje pro Iakovos Travel, jmenuje se Izabel, a kromě toho, že jí platíme 35€/os za cestu, mluví plynně třemi jazyky (anglicky, německy a francouzsky). V průběhu cesty busem hovoří nejen o soutěsce, ale poskytuje i spoustu důležitých informací k výletu samotnému. V Omalos kupuje vstupenky do soutěsky (5€/os) a po jejich rozdání se hned vydáváme na cestu. Vycházíme v 9.15h a je nám doporučeno dodržet časový harmonogram.  Na malé mapce soutěsky, kterou jsme obdrželi máme vyznačeny záchytné body a čas, ve kterém bychom je měli projít, abychom se sešli v 17h v taverně Faragi v Agia Roumeli. První asi 3 km je dost sešup (začínáme ve výšce 1227m) po kamenech, což je na naše nohy pěkný trhák. Poté se klesání podstatně zmírňuje a i cesta je místy pohodlnější. Celou tuto cestu jdeme v polostínu, a protože fouká mírný větřík, cesta není tak úmorná. Celá cesta až po 10. km je označena každých 200 m cedulkou, takže je celkem snadné si udělat představu, kolik času a km zbývá do cíle. Kromě toho, že se jedná o nejdelší soutěsku v Evropě (asi 16 km), není ničím vyjímečná. Výhledy či skály nejsou nijak zvláštní, až na pár hezkých míst v úvodu a v závěru celé soutěsky, především Iron Gate, kde jsou skály od sebe pouhé 4m. Kromě dobrého značení cesty je zde i spousta míst s pitnou pramenitou vodou, kde si lze doplnit zásoby a nezbytné toalety. Cesta je místy dost divoká, takže dobrá teková obuv přijde určitě vhod (sandály nebo uzavřená obuv). Nějaký německý hošan ji prošel celou v žabkách, což rozhodně nedoporučuji. Také jsme zde ale potkali skupinku důchodců, min. ve věku kolem 70 let.  Letní žár místy zpříjemňuje řídký les a stín skalisek, ale i tak je cesta dost úmorná. S několika zastávkami na jídlo, hlavně v opuštěné vesničce Samaria, kde jsme si mohli prohlédnout opuštěné domky a viděli jsme zde i endemické kozy Kri Kri, jsme do cíle cesty dorazili v 15.30h. Poslední 3 km od Exitu do taverny Faragi v Agia Roumeli se jdou po silnici za plného slunce, což je skutečně úmorné. Čekáme tady do 17h na poslední příchozí u oranžády a vody (3€), protože jen zde je stín. V 17h si vyzvedáme palubní lístky na trajekt a v 17.30h konečně odplouváme do Chora Sfakion (11€/os), kde na nás po hodinové plavbě podél pobřeží čeká autobus. Zpáteční cesta je celkem pomalá, protože stoupáme opět řádně vysoko a cesta je samá zatáčka. Asi ve 20h jsme konečně Réthimnu, kde postupně vystupují účastníci zájezdu. Nás vysazují ve 20.30h u apartmánu, řádně utahané. Jdeme brzy spát, abychom si odpočinuli na zítřejší den, kdy máme naplánován s Ivou dopolední výlet.

10. 7. 2016  Ne

V 9h nás Iva vyzvedá u apartmánu a vydáváme se na cestu. Naše první zastávka je v klášteře Moní Arkádí. Do kláštera vstupujeme v době bohoslužby, takže se celým areálem rozléhají modlitby a zpěv. Postupně procházíme celým areálem kláštera s přilehlými budovami a máme možnost si prohlédnout i ukázky zařízených cel mnichů. Klášter je dobře udržovaný a jeho součástí je opět malé muzeum ikon a výstava předmětů duchovního života – ornáty, kalichy, knihy, spony aj. Měli jsme celkem štěstí na poklidnou prohlídku, protože při našem odchodu přijelo několik busů napěchovaných turisty. Další zastávka je ve vesničce Margarítes, proslavené zejména hrnčířským zbožím. Je zde skutečně plno soukromých dílen a obchůdků s nejrozmanitější keramikou. Příjemná až ospalá atmosféra dává člověku zapomenout na shon a rámus pobřežních letovisek. Poslední naší zastávkou je jeskyně Melidoni, v jejíž útrobách je i oltář zasvěcený obětem brutálního tureckého obléhání v roce 1824. Je to středně velká jeskyně nebo spíš dóm, do které se sestupuje po schodech. Má své kouzlo a nachází se zde celkem dost krápníků, hlavně varhanovitého tvaru. Celá prohlídka nezabere víc než 20 min. ale určitě se to za 4€/os vyplatí. Po prohlídce si ještě dáváme v místní taverně kávu na posilnění a vracíme se do Réthimna. Po pozdním obědu a odpočinku jdeme kolem 18.h ještě chvíli k moři ovlažit těla a nachytat bronz. Večerní posezení a občerstvení je klasika. Zítra máme domluven program až na odpoledně, tak ponocujeme.

 11. 7. 2016  Po

Ráno tradičně nespěcháme, snídaně a kolem 10.h jdeme na chvíli k moři. I dnes jsou velké vlny, tak spíš posedáváme a poleháváme s nezbytným osvěžením ve vodě. Chvíli také korzujeme po pláži a po 11.h jdeme zpět do apartmánu udělat si něco k jídlu. Na 12.30h jsme domluveni na výlet do Mataly, ale situace se zkomplikovala tím, že Ivě vypověděl imobilizér a nemůže se dostat do auta. Nálada trochu houstne, protože tam má v 16h schůzku s klienty. Půjčovna naštěstí problém do hodiny vyřešila, tak můžeme vyrazit. Naše první zastávka je díky časové tísni až ve Faistosu, kde se nachází po Heraklionu druhý největší mínojský palác. Vstupné činí 8€/os, což je dost, a trávíme zde asi půl hodiny. Palác a památky nejsou tak honosné jako v Knossosu, ale zato se jedná, na rozdíl od něj, o původní, nijak rekonstruované či upravené památky. Iva schůzku stíhá a my zatím využíváme volný čas k osvěžení na pláži Libyjského moře v samém centru Mataly. Moře se nám zdá oproti severu trochu chladnější, ale v tom úmorném vedru je to příjemná vzpruha. Hned vedle pláže je populární skalní stěna se spoustou malých jeskyní a dutin, které kdysi dávno sloužily jako pohřebiště, v 70. letech pak jako sídlo a útočiště hippies. Areál je oplocen a vstup činí 2€/os. Kolem 17.h se jdeme projít do městečka. Je zde plno stánků se suvenýry, výšivkami, koženým zbožím a korálkami, vše vesměs v retro hippies. Také cesta je pomalovaná barvami s obrázky připomínajícími toto zlaté období Mataly. Na výjezdu z městečka je pak úžasný suchý strom, do jehož kmene jsou vyřezány různé tváře. Naše poslední zastávka je nad pobřežím letoviska Kommos. Je zde dlouhá pláž a přímo nad pláží se na malém pahorku nacházejí oplocené vykopávky mínojského městečka - přístaviště. Pak již spěcháme zpět do Réthimna, drobný nákup, očista, večeře a klasické posezení.

12. 7. 2016  Út

Na dnešek jsme domluveni s Ivou také až na pozdní odpoledne v Réthimnu. Dopoledne trávíme opět chvíli u moře, které je dnes klidnější, a tak si ho můžeme víc užít. Po obědě si dopřáváme malou siestu a kolem 17.h, kdy je slunce snesitelnější vyrážíme na prohlídku Réthimna. První problém nastává, když přijede autobus a my se dozvídáme, že lístky se nekupují u řidiče, ale např. v nedalekém stánku s občerstvením. Než se tak stane, bus je samozřejmě pryč a my musíme čekat dalších 30 min. Další kolo jsme již úspěšní a asi po 20 min. vyhlídkové jízdy v plném busu přijíždíme do cíle. Vystupujeme u kostela Four Martyrs na malém náměstíčku a po jeho krátké prohlídce vstupujeme městskou branou do centra překrásného města. Procházíme postupně celým centrem, plným obchodů, obchůdků, restaurací a taveren a samozřejmě spoustou památek (Mešita paši Neratze, fontána Rimondi, několik kostelů atd.). Naše cesta postupně směřuje k pobřeží a konečným cílem naší prohlídky je pevnost Fortezza. Její prohlídka nám zabere asi 45 min. Jedná se o rozlehlý areál s několika stavbami a ochozem kolem celé pevnosti. Z každého místa jsou nádherné výhledy na moře, přístav či město samotné. Slunce pomalu zapadá a my litujeme, že jsme nevyjeli dřív abychom si město víc užili. Ve 20.30h nás Iva čeká pod hradbami a po krátké procházce po molu Benátského přístavu se ještě chvíli potulujeme městem a obchodech, a potom jdeme do její oblíbené restaurace na večeři. Po chvíli se k nám přidává její kolegyně, která se právě vrátila ze Samarie a je znát, že dostala zabrat. Každý si objednáváme něco jiného, a pak vzájemně ochutnáváme. Iva se vybavuje s obsluhou, očividně se znají  a tak nám na závěr jako pozornost podniku přináší rakii. Ještě chvíli sedíme, protože jsme fakt nacpaní a kecáme. Je hodně po 23.h, když se uličkami dostáváme pomalou chůzí k autu v přístavišti a vracíme se kolem půlnoci na apartmán.

13. 7. 2016  St

Dnešek je posledním dnem našeho pobytu na Krétě. Dopoledne jdeme ještě něco málo nakoupit a rozloučit se s mořem. Po 11.h přijíždí Iva a veze nás do Heraklionu. Jelikož odlétáme až v 16.40h, máme dost času, abychom si ještě v klidu prošli centrum a přístav. Podařilo se nám zaparkovat kousek od přístavu, a tak prohlídku začínáme tam. Po molu jdeme k pevnosti Koules (je bohužel v rekonstrukci), odkud je výhled jak na velký přístav, tak na bývalé doky Benátského přístavu. Poté se vydáme do centra okouknout nějaké památky (Kostel Agios Titos, Venetian Loggia, Městskou galerii a Baziliku Agios Markos, fontánu Morosini a další). V nedaleké ulici s tržnicí pak nakupujeme nějaká místní koření. Protože máme ještě dost času a nechceme se motat v přeplněných ulicích, odpočíváme ve stínu Theotokópoulos parku, který je hned u hlavní promenády. Na letiště, které je co by kamenem dohodil, odjíždíme kolem 15.h. Po rychlém a bezproblémovém odbavení si ještě povídáme s Ivou. Následuje krátká „rozlúčka“ a letíme domů. Pohodový dvouhodinový let s malým občerstvením končí opět na letišti v Mošnově. Jsme spokojení.