Jdi na obsah Jdi na menu
 


Madeira 2008

Poznávací zájezd s CK Fischer na Madeiru byla naší první, v našich očích, „exotická“ dovolená a také dovolená bez dětí. A byla to zřejmě i tato dovolená, která v nás vyvolala větší touhu a impuls navštěvovat exotické země. Také její cena nás pak vedla k tomu nebát se a začít si organizovat dovolenou vlastními silami. Jelikož jsme si v té době ještě nepsali každodenní poznámky se zážitky, omezím se pouze na strohý popis jednotlivých dnů.

29. 6. 2008  neděle

Odlétáme v 18:40h z Prahy do Funchalu, kde přistáváme ve 22:15h. Odtud transfer do hotelu Duas Torres na ubytování.

30. 6. 2008  pondělí

Uvítací a informační schůzka na recepci hotelu proběhla v 9:30h a v 11:00h odjíždíme od hotelu na první výlet. Míříme východním směrem a naše první zastávka je na vyhlídce Pico do Facho (322m), odkud je krásný výhled na vesničku Machico a přistávací dráhu místního letiště Santa Catarina (údajně patří na 4. místo mezinárodních letišť s nejobtížnějším přistáním). Poté se vydáváme na nejvýchodnější cíp ostrova Ponta de Sao Lourenco, který platí i za nejsušší místo ostrova, ale zároveň nabízí strhující podívanou na bizarní skalní útvary a divoké moře. Zde začíná první trek s krásnými výhledy na lávové vyvřeliny a nespoutané moře. Naším cílem je  Casa do Sardinho, přírodovědecká stanice připomínající svým vzhledem oázu. Celý trek je taková hřebenová túra o celkové délce asi 7 km a zvládáme ji při pomalém tempu asi za 3h. Protože nám přeje počasí, zastavujeme se na zpáteční cestě na černé písečné pláži  Prainha. Voda je sice studená, ale osvěžující. Po návratu jdeme ještě okouknout nejbližší okolí a místní nákupní středisko, které je kousek od hotelu. Malý nákup a relax na balkónu (12. patro) s nádherným výhledem jak na moře, tak i na hory.

1. 7. 2008  úterý

Od hotelu odjíždíme v 9h a po klikatých cestách se spoustou překrásných výhledů přijíždíme do vesničky Ribeiro Frio, kde si prohlížíme pstruží farmu. Odtud se vydáváme na 10 km dlouhou pěší túru podél levády do Furado až do vesničky Portela. Cesta je opět nenáročná (asi 4h) s postupným mírným klesáním a v příjemném polostínu s občasnými výhledy na okolní krajinu. Také procházíme jedním z mnoha místních tunelů, ve kterých je nezbytná baterka. Celou cestu nás provází šumění vody v korytu levády a bujná vegetace. Ve vesničce Portela, odkud je nádherný výhled na severní pobřeží, se koná zrovna květinový trh, kde si kupujeme pár cibulek květin na chalupu. Na cestě zpět do hlavního města se ještě zastavujeme na Monte, kde navštěvujeme kostelík Nossa Senhora do Monte (významný pro nadšené monarchisty, kteří sem jeli jen kvůli jeho návštěvě - je zde pochován poslední rakouskouherský císař Karel I.) Odtud se dá také za poplatek (25 EUR/ 2 osoby) zažít nevšední zážitek - můžete se „sklouznout“ na vyhlášených proutěných saních až do Funchalu. Asi po hodinové zastávce se vracíme zpět do hotelu.

2. 7. 2008  středa

Na dnešní den jsme si zaplatili fakultativní výlet. Od hotelu odjíždíme v 10:00h a naše první zastávka je na vyhlídce Pico da Torre (205m), odkud je nejen pěkný výhled na pobřeží, ale i do vnitrozemí. Asi po 10 min. pokračujeme dál na druhý nejvyšší útes na světě Cabo Girao, který se vypíná 580 m nad mořem a člověku se až tají dech. Je odtud výhled na vesničku Camara de Lobos, krásná, udržovaná políčka místních zemědělců a dohlédnout lze až do 9 km vzdáleného Funchalu. Za prohlídku stojí i malé muzeum, kde je spousta historických fotek z ostrova. O několik kilometrů dál na východ navštěvujeme malebné městečko Ribeira Brava s pěkným kostelíkem Sao Bento ze 16. století a po půl hodinové prohlídce jedeme do vesnice Sao Vicente na divokém severním pobřeží. Zde nás čeká oběd v pěkné restauraci s možností vyzkoušet místní specialitu - rybu Ešpáda. Zde jako pozornost dostáváme DVD s turistickými zajímavostmi Madeiry a fotku z oběda. Další zastávka je na Ponchu, další vyhlídce na pobřeží, ale i na vysoké vodopády a po dramatické cestě severním pobřežím přijíždíme v 15:30h až do Porto Moniz. Zde máme možnost hodinu se vykoupat v přírodním koupališti lávových bazénků s nádherně studenou mořskou vodou a obrovskými vlnami, tříštícími se o okraje bazénků. Zpáteční cestou pak projíždíme celou náhorní plošinou Paul da Serra se zastávkou na průsmyku Encumeada. V podvečerních hodinách se pak vracíme zpět do hotelu.

3. 7. 2008  čtvrtek

Dnes po 9.h vyrážíme směrem do západního vnitrozemí. První zastávka je opět v horském sedle Encumeada (1007m) a dále směřujeme na náhorní plošinu Paul da Serra, kde se nalézá výchozí bod našeho dnešního výletu podél nejznámějších madeirských levád: do Risco a 25 Fontes. Celková délka dnešního treku je asi 9 km a opět se jedná o celkem nenáročný terén. První trasa nás přivádí k vodopádu padajícího po skalách z výšky asi 100 m a protože je celkem sucho, je jejich mohutnost malá. Nádherné pohledy z dálky i blízka. Vracíme se zpět po stejné trase asi 1 km a pak na rozcestí odbočujeme podél jiné leváky ke druhému cíli naší cesty, vodopádu 25 Fontes. Ten je vysoký asi 30 m a pod ním je malé jezírko, do kterého údajně stéká 25 pramenů. Cesta k němu a zpět je náročnější a více členitá, opět bohatá na krásné výhledy. Na cestě zpět nás čeká průchod 700 metrů dlouhým tunelem, což je opravdu vzrušující zážitek. Poté již míříme do vesnice Calheta na jižním pobřeží. Zde je možnost se vykoupat na jediné písečné pláži s bílým pískem na ostrově. Jelikož je zde doslova narváno, jdeme se raději projít po vesničce a do místního přístavu. Zpáteční cesta je celkem rychlá a kolem 18.h jsme opět na hotelu.

4. 7. 2008  pátek

Dnes nás čeká nejnáročnější trek z našeho zájezdu, výstup na nejvyšší horu Madeiry Pico Ruivo (1862m). Odjíždíme od hotelu v 8:30h a na chvíli se zastavujeme ve Funchalské tržnici na prohlídku místního trhu. Pak už nás autobus veze až pod Pico do Arieiro (1818m), které je také výchozím bodem naší cesty. Doslova vyběhnout pár desítek metrů na vrchol není problém. Pod vrcholem hraje pro turisty nějaká „indiánská“ skupina na panovu flétnu profláknuté melodie (známe je i z našich náměstí), a tak jsme rádi, že konečně vyrážíme z toho mumraje do ticha přírody. Terén je hodně členitý, a po poklidném klesání nás vzápětí čeká opravdu strmé a dlouhé stoupání. Jsou to i několika set metrové rozdíly, které jsou dost nepříjemné na nápor nohou. Zdržuji se trochu focením a filmováním a v jednom okamžiku mi padá foťák a kutálí se po kamenech a zůstává na malé travnaté plošince nad vysokým srázem. Krve by se ve mně nedořezal. Opatrně jej zvedám s tím, že je vše ztraceno. Naštěstí vzal za své jen kryt a aparát ještě funguje. Trochu zlobí zoom, ale nakonec to celkem jde. Liba je sice naštvaná, ale stejně s tím nic nenadělá. Celá výprava jde poměrně volným tempem, takže jsem je celkem rychle dostihnul. Cesta se vine podél skalních stěn na jedné straně a hlubokých strží na straně druhé. Všude je plno překrásných květin a horské nivy vytváří úžasné, barevné koberce. Pod Pico das Torres (1853m) chvíli odpočíváme a vychutnáváme si střídavě převalující se mračna a krásné výhledy. Ani ne za hodinu jsme pod vrcholem Pico Ruivo (1862m) u malé restaurace, odkud jen někteří pokračují dál až na vrchol. Jedná se asi o třicetiminutový celkem strmý výstup. Na vrcholu je velká dřevěná plošina, po které se dá příjemně a bezpečně pohybovat a kamenná mohyla vrcholu. Odměnou za úmornou cestu je nám úžasný výhled na celý ostrov a překrásné slunečné počasí. Cesta zpět je velmi rychlá a po návratu všech k restauraci scházíme takovou hřebenovkou až do Achada de Teixeira (1592m), kde na nás čeká autobus. Cestou zpět do hotelu se zastavujeme ve vesničce Santana, kde si prohlížíme vyhlášené domečky se slaměnou střechou. V některých jsou k vidění malé řemeslné dílničky, kde místní obyvatelé ukazují turistům tradiční řemesla. Na náměstí se připravuje nějaká oslava, takže je celé vyzdobeno čerstvými květinami. V podvečer se vracíme řádně utrmáceni do hotelu.

5. 7. 2008  sobota

Od hotelu odjíždíme v 9h a nejprve se zastavujeme ve vesničce Camacha, kde si prohlížíme výrobnu proutěného zboží a samozřejmě obchod s nejrůznějšími ručně dělanými výrobky. Poté se již vydáváme do severovýchodní části ostrova do Casa das Queimadas, což je výchozí bod pro dnešní trek levádou. Pohodlná a široká  cesta lemovaná dřevěným zábradlím nás přivádí do místa nazývaného Rancho Madereinse. Odtud začíná asi 13 km dlouhý trek - Levada do Caldeirao Verde tzv. Zelený kotel. Cesta vede divokou přírodou plnou krásných výhledů na krajinu, propastí i vodopádů, procházíme třetihorním pralesem Laurissilva a celou řadou tunelů. Cesta končí u kouzelného vodopádu Lombo do Bodes. Zde krátce odpočíváme a vracíme se zpět. Asi po 1/3 zpáteční cesty odbočujeme dolů do údolí směrem do vesničky Ilha de Sao Jorge, kde nás již čeká autobus. Návrat do hotelu je opět v odpoledních hodinách. Využíváme toho, že je dlouhý den a po chvíli odpočívání si ještě jdeme projít Funchal. Začínáme v přístavu, pak pokračujeme parkem De sta Catarina do centra města, kde se různě proplétáme uličkami a ohlížíme jak památky, tak i místní obchody. Ve 21h se začíná stmívat a přestože je město hezky osvícené a procházka příjemná, rychle se vracíme do hotelu, který je až na druhém konci města.

6. 7. 2008  neděle

Je to poslední den našeho pobytu a máme  individuální volno. Dopoledne jdeme ještě doprohlédnout Funchal a jeho památky a poté se vydáváme podle mapky do prudkého kopce na okraji Funchalu do místní botanické zahrady „Jardim Botánico“. Je zde k vidění spousta stromů a rostlin od skalniček a parkových rostlin přes tropické, kaktusy a sukulenty, okrasné či vodní rostliny. Součástí je i nejrozmanitější parková úprava. Trávíme zde několik posledních hodin. Příjemným zpestřením je i malý Loropark s různými druhy papoušků. Odpoledne se vracíme přes město, kde se ještě zastavujeme v krásně vyzdobeném kostele Sé do Funchal na kousek bohoslužby, a pak místy města, která jsme ještě nenavštívili, zpět do hotelu. Dobalujeme zavazadla, relaxujeme na hotelovém balkónu a večer odjíždíme na letiště. Odlétáme ve 23:15h a ve 4:30 přistáváme v Praze.

Jsme nadmíru spokojení!