Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kypr 2011

1. den            9. 8. 2011        Cesta

Na letošní dovolenou jsme přibrali švagra Miloše a švagrovou Věrku. Doufáme, že bude větší zábava.

Odjíždíme o půlnoci z Ostravy do Prahy. Na hlavním nádraží v Praze rychle přebíháme na bus na letiště. Na letišti máme spoustu času, ale Miloš neustále pobíhá a zjišťuje, odkud nám to letí a kde půjdeme na odbavení. Do Vídně letíme menším vrtulovým letadlem, což je pro nás trochu šok. Děláme si srandičky, ale jakmile se rozjelo, mělo pořádný tah. V letadle si sotva vypijeme nápoj a už přistáváme ve Vídni. Zde opět nějakou dobu čekáme na další odbavení. Do Larnaky letíme Airbusem 324, Miloš u okýnka pospává do okamžiku občerstvení – těstoviny s omáčkou a olivami, zákusek a pití. Let trvá 3h, a protože jsme v Larnace o něco dříve, sháníme na letišti nějaké mapky a prospekty. Máme zde objednané auto, na které čekáme do dohodnutých 15.45h. Když se nikdo neobjevuje, začínáme být nervózní. Nakonec se Liba ptá nějakého hlídače a dozvídá se, že půjčovna má centrálu asi 200m dál na parkovišti aut. Vyrážíme tedy s bagáží přes parkoviště a po krátkém hledání nalézáme dodávku s průvodcem z autopůjčovny. Ten nás nakládá do auta a veze do centra Larnaky, kde mají sídlo a zaparkovaná auta. Všechny formality potřebné k zapůjčení + větší pojištění máme vyřízeny asi za 1,5h. A nyní přichází malý šok, nejen proto, že nám strčily malé Suzuki swift, ale místo manuální máme automatickou převodovku. Po velmi rychlé instruktáži nás nechávají napospas osudu. Všichni se řízení zřekli, tak to celé spadlo na mě. Vyjíždím s tím, že si neustále opakuji, že se musím držet vlevo a zbytek mě naviguje kudy mám jet - dostali jsme opět velmi strohou mapku, jak se vymotat z města. Jelikož je vše obráceně, stále pouštím stěrače místo směrovek. Prostě horor! Když se konečně vymotáme z Larnaky na dálnici, jsem mnohem klidnější a sebejistější. Dálnice pohodová, ale automat celkem na draka, hlavně v kopcích. Po 20.h konečně dorážíme do Polis a začínáme hledat apartmán. Po 20 min. vyptávání se a hledání jsme ho náhodou objevili (celou dobu jsme se motali kolem něho). Při otáčení jsem trochu škrtl o podvozek a když jsem vylezl podívat se co a jak, zjistil jsem, že z auta něco teče. Chytám nerva, ale nakonec se ukázalo, že je to voda z klimatizace a podvozku nic není. Apartmán je opuštěný, nikdo na nás nečeká (máme nejmíň 2h zpoždění), tak sháníme tel. číslo a voláme majitelce Carol. Ta přijíždí do 20min. a předává nám apartmán do užívání. Po cestě sem jsme náhodou narazili při průjezdu a malém bloudění Paphosem na Carrefour, kde jsme si koupili nějaké občerstvení. Jelikož jsme po cestě pořádně vyflusnutí, přišlo náramně vhod. Všude je vedro (nejmíň 30°C), takže klimatizace je úžasná úleva. Jdeme spát po 23.h.

 

2. den            10. 8. 2011      Prohlídka Polis

Dobře vyspaní a naladění vyrážíme hledat pláž. Procházíme městečkem a uličkami, místy prašnými. Trochu intuitivně a trochu podle mapy dorážíme na nějakou pláž. První dojem je dost zdrcující – u pobřeží je pás asi 20 – 30m kalné vody. Nic průzračného ani čirého. Na pláži jsou rozmístěny koše na ochranu želvích vajíček, což nám dochází za chvíli. Jinak pláž je písečná, přecházející v jemný štěrk a ve vodě kamenná. Moře je jako kafe, podle mě tak 28°C. Příjemné vlnky a i když kalnější, přece jen to je voda v tom ukrutném vedru. Široko daleko není živá noha, takže paráda. Po polední prcháme ze slunka do apartmánu. Trochu ještě bloudíme městem a hledáme nějaký slušný obchod s potravinami. Chlapi jdou nakoupit a děvčata vařit. Po cestě kupujeme melou na rychlé osvěžení. Odpoledne - pokročilé - trávíme u apartmánového bazénku. Všichni kromě Miloše ležíme v polostínu a snažíme se to zkraje nepřehánět se sluníčkem. Vpodvečer pak jdeme všichni do marketu koupit další vody, víno a pečivo. Večer kecáme, popíjíme a koukáme na film.

 

3. den            11. 8. 2011      Prohlídka Paphos

Jelikož jsme již Paphos navštívili při příjezdu, byla cesta do něj a prvotní orientace v něm relativně pohodová. Začínám si trochu zvykat na ježdění vlevo, a tak už nepotřebuji asistenci. Přijeli jsme opět ke Carefouru v domnění, že do Ktimy, kde jsme chtěli začít prohlídku, je to co by kamenem dohodil. Asi po kilometru beznadějné chůze u kostela Agios Pavlos zjišťujeme jak z mapy tak po dotazu místních, že to je ještě kus. Vracíme se tedy k autu a do Ktimy dojíždíme autem. Měli jsme kliku a zaparkovali auto nedaleko těch nejvýznamnějších památek. Prohlížíme si Bizantské muzeum a Etnografické muzeum. Opodál jsme došli na úžasnou vyhlídku na celý Paphos z terasy nějaké restaurace. Na těch avizovaných pár tisíc obyvatel má však nebývalou rozlohu. Při pěší procházce jsme si také omrkli cestu do přístavu, tak cesta přes centrum k moři nebyla pro nás nic obtížného. Sice jsme zaparkovali nejdříve na nějakém odlehlejším parkovišti, ale nakonec jsme po nahlédnutí do průvodce našli i parkoviště přímo v přístavu, bez poplatku. Byla to pro nás velká úleva. Nejdříve jsme se vydali podél přístavního mola směrem k Paphoské pevnosti. Přestože je zase šílené vedro, přítomnost moře a přístavu nám nabízí osvěžení v podobě větříku. Cesta od parkoviště je lemovaná spoustou obchůdků se suvenýry, občerstvením a restauracemi. Do pevnosti jdeme bez Miloše (1,7€ mu je líto) a kocháme se krásným výhledem na moře a celý přístav. Jinak je pevnost strohá, ničím nevybavená. Po prohlídce nastává okamžik hledání památek podle průvodce a dosažitelných mapek. Samozřejmě jsme došli někam úplně jinam – ke kostelu Agios Chrysopolitissa a archeologickým vykopávkám okolo kostela. Nakonec jsme spokojení, ale pořád jsme nervózní, že nemůžeme najít vchod do hlavního archeologického areálu. Ten jsme nakonec našli hned u pevnosti, šikovně našemu oku zamaskovanému. Švagři kvůli vedra a ceny vynechávají a jdou na jídlo. My s Libou procházíme i přes vedro celý areál a nelitujeme. Spousta zajímavých památek, krásné mozaiky, a i když se jedná jen o ruiny jsme spokojení. Totálně vyprahlí a vyčerpaní se vracíme zpět do apartmánu. Cesta bez komplikací, pak bazének na osvěžení, večeře, nezbytné vínko a konec dne u karet.

 

4. den              12. 8. 2011      Baths of Aphrodite, Latsi

Dopoledne jsme si přispali, a pak se vydali na obhlídku místních pláží. Podle plánku by měla být nedaleko námi objevené pláže, pláž městská. Scházíme na prašnou cestu, po chvíli procházíme cedrovým hájem, kde je něco jako kemp, hodně plný a hned za ním je pláž. Je upravená, písčitá, ale voda je zde stejně kalná. Snažíme se tedy projít podél pobřeží na tu naši, osamělou, ale po nějakých 300 m se břeh zvedá, takže se musíme pracně prodírat naplaveninami a keříky, navíc se začínají dělat slušné vlny. Holky to vzdávají a jdou oklikou, my s Milošem pokračujeme dál. Jsme sice od vln pěkně osprchovaní, ale zdolali jsme to. Zbytek dopoledne trávíme u moře a relaxujeme. Odpoledne jsme se rozhodli navštívit nedalekou památku Baths of Aphrodite. Je sice dost velký provoz, ale cesta je pohodová. Na místě je poměrně hodně lidí, část kvůli pramenu, část kvůli koupání na hezké pláži, kde chceme zakončit dnešní den. K prameni je od parkoviště kousek po prašné cestě. Jedná se o malou tůňku, u které je malý pramínek. Oba jsou ve stínu, tak si na chvíli vychutnáváme příjemný chládek. Od pramene se vydáváme po chodníčku do botanického areálu, který je jakoby jeho součástí. Je to příjemná procházka po hezky upraveném parku, s výhledem na Latsi. Odtud jsme poté zamířili na veřejnou pláž, která je sice plná lidí, ale je zde nádherná, průzračná voda a atraktivní koupání s možností zaplavat si či přebrodit na nedaleký ostrůvek. Pláž sice nic moc, ve vodě ostrůvky a kameny, ale voda je osvěžující. Odjíždíme odsud až po 19.h. Večeře, hygiena, film a ve 23h jdeme spát, protože zítra nás čeká náročný výlet do pohoří Throdos.

 

5. den              13. 8. 2011      Pohoří Throodos, klášter             v Kykkos

Dnes jsme si museli přivstat, protože to bude dlouhý a náročný výlet. Nevíme, co vše chceme stihnout a hlavně zda jsou všechny cesty uvedené na mapě sjízdné pro naše auto. Jedeme do vnitrozemí přes Lysos do Stavros tis Psokas. Před Psokas si děláme zastávku na hezké vyhlídce. Policajti, projíždějící kolem zastavují a ptají se , zda nepotřebujeme pomoct. S díky se loučíme a pokračujeme dál. Silnice je samá zatáčka, z nichž většina hodně ostrých a cesta se tím stává nepříjemná, protože se všem točí hlava. Přestože to mapa neukazuje, silnice je kvalitní asfaltka až do Stavros. Zde se zastavujeme okouknout mufloní oboru. Vidíme je po krátké obchůzce obory, tak fotíme a filmujeme. Další zastávka je o pár kilometrů dál  na vyhlídce v cedrovém údolí. Pokračujeme pěšky ve stoupání po prašné cestě k vrcholu Tripilos (1362 m.n.m.). Cedry jsou skutečné zvláštní a během cesty je také několik vyhlídek na celé pohoří. Máme i štěstí, protože vidíme několik muflonů volně se pohybovat nedaleko od nás. Jsou však hodně plaší a brzy mizí za kopcem. Na jedné úžasné vyhlídce pod vrcholem, kde je výhled snad na celé vnitrozemí končíme náš výstup. Jednak nás tlačí čas, lepší výhled už asi nebude a nevíme, jak dlouho bychom ještě pokračovali na vrchol. Na zpáteční cestě potkáváme dokonce pár lidí, kteří se ale rychle vrací na parkoviště. Po nezbytném občerstvení a šíleně klikaté cestě s malou objížďkou vyrážíme ke klášteru Kykkos. I když se jedná asi o největší poutní místo, takový nápor jsme nečekali. Plno aut, autobusů a všudypřítomných ruských turistů. Komplex se skládá ze dvou nádvoří. Na spodním nádvoří je chrám, který navštěvujeme. Musíme si vystát dlouhou frontu, ale vnitřní výzdoba, kde je vše pokryto zlatem, spousta ikon a relikviářů, stojí za to! Udivuje nás, kolik lidí se tu producíruje ve fialových talárech a nakonec zjišťujeme, že jsou to všichni ti, kteří nesplňují požadavky na vhodnost oblečení. Když chceme projít kolem hlavního oltáře, pop s culíkem nás najednou nečekaně vyvádí ven z fronty (asi v nás viděl pohanské psy). V další místnosti je potom spousta relikviářů s kostmi a lebkami a čelistmi různých svatých mnichů, nasbíraných někdy od roku 200n.l. Vše samozřejmě zasazeno do zlata. Horní nádvoří je větší, s postranními ochozy podél jejichž stěn jsou zobrazeny nejrůznější sakrální výjevy, někdy dost brutální. Úžasné, pestré malby, které přerušují jen dveře do cel jednotlivých mnichů. Jelikož se nám časově daří, pokračujeme dál do vnitrozemí s tím, že sice více najedeme, ale nebudeme se muset vracet po těch klikatých cestách. Další zastávka Throodosem je centrum turistických tras do okolí, z níž jedna vede i na nejvyšší horu Olympos (1950 m.n.m.). Chtěli jsme ji navštívit v rámci jednodenního výletu, ale všude v průvodcích informují o tom, že kvůli britské vojenské základně je vrchol nedosažitelný a k dispozici je jen okružní cesta pod vrcholem. Jaké bylo naše překvapení, když jsme narazili na odbočku na vrchol Olymposu, který byl jen dva kilometry jízdy po silnici. Nikde žádné omezení či zákaz, tak jsme to riskli. Dojeli jsme skutečně až na vrchol, kde jsme zaparkovali a vyšli na malou, omezenou procházku. Samotný vrchol je obehnán dvojitým plotem s pevným ostnatým drátem a co pár metrů vojáci se samopalem. Všude plno kamer a samozřejmě cedule upozorňující na zákaz fotografování. Necháváme tedy optiku v autě, protože nemá cenu riskovat ostudu. Navíc jsme byli svědky zadržení mladého turistického páru, který fotil. Vojáci byli drsní, kompletní prohlídka a zabavení fotoaparátů. Obcházíme základnu kolem plotu po chodníčku na druhou stranu vrcholu, odkud je opět úžasný pohled na krajinu a jediný lyžařský vlek na Kypru. Když jsme se vraceli k autu, přiřítil se doslova Passat s další zásahovou jednotkou. Chudáci mlaďoši. Raději rychle nasedáme do auta a odjíždíme. Protože časově stále dobře vychází, lámeme švagry na výlet k vodopádům Caledonia Falls. Přijíždíme na plné parkoviště za mírného mrholení a signalizací brzd – asi toho auto moc nevydrží a my se budeme modlit, aby skutečně někde neselhaly. K vodopádům je to asi dva kilometry do kopce po slušné cestě, místy trochu exponované a lemované říčkou s kaskádami a peřejemi. Švagři dost spěchají, ale stíhám fotit i filmovat. Když jsme dorazili asi po 45 min. k vodopádu, začalo dost pršet. Je to nepříjemné, protože jsme si nevzali žádné bundy ani pláštěnky. Zpět spěcháme, ale chvíli se zastavujeme na kus řeči se Slováky na téma Kyperské účty našich podnikatelů. K autu přicházíme pěkně promočení a také auto je celé zamlžené. Otíráme okna jedeme domů. V Pano Platos bloudíme, protože je zde uzavřená hlavní cesta a my objíždíme trasu po kotěhulkách. Ani policajti nám nejsou schopni ukázat směr, naštěstí Liba objevuje směrovku, která je i naším východiskem z bloudění. Totálně vyflusnutí pokračujeme přes Mandrii, Kederes do Pafosu. Značení cest je šílené a kilometry jsou uváděny zásadně nahodile, jednou více jindy méně. Za Kaderes najíždíme bez jakéhokoliv upozornění na prašnou rekonstruovanou cestu, dlouhou asi 6 km. Hrůza! Pak už ale najíždíme na dálnici do Paphosu, kde se zastavujeme v oblíbeném Carrefouru a konečně domů. Krásný, ale hodně vyčerpávající výlet! V horách 20°C, u moře 30°C. Jsme tak zmoženi, že jdeme spát již ve 22.30h.

 

6. den              14. 8. 2011      Odpočinkový den

Dnešek je relaxační den. Dopoledne jsme u bazénku a potom jdeme na malý nákup do Prodromi, což je něco jako čtvrť Polis. Odpoledne se jedeme opět vykoupat k Baths of Aphrodite v čistém moři a trochu zašnorchlovat. V moři to není žádná sláva, nějaké sasanky a rournatci, rybek celkem dost, ale nijak barevné či pestré. Za ostrůvkem se potápím do 6 – 8 m, ale ani zde není nic k vidění. Na zpáteční cestě se stavujeme v městečku Latsi, kde procházíme po místním molu k malému přístavu a také okouknout obchody se suvenýry. Protože slunce už zapadlo spěcháme domů. Cesty jsou totálně ucpané turisty i místními, kteří se vracejí z pikniků od moře. Večer posezení a koukání na film.

 

7. den              15. 8. 2011      Soutěska Avakas Gorge

Opět si přivstáváme, protože máme v plánu soutěsku Avakas Gorge. Cesta je skvělá, žádné vesnice, zpomalovače a nádherná asfaltka. Trochu jsme si zajeli přes vesničku Kathikas, kde byl místní kostel plný lidí – až následně nám dochází, že je dnes svátek. Na vyhlídce se kocháme krajinou, a pak honem dolů do Agios Georgios. Jelikož naše auto neskutečně žere benzín a ručička nezadržitelně klesá, hledáme nějakou pumpu na doplnění. Ta je naštěstí na kraji vesnice. Zde nám pumpař řekl, že ve svátky berou jen kartu a více méně bez našeho souhlasu nám narval plnou nádrž za 32 €.Co se dá dělat. Projíždíme vesničkou Agios Georgios až ke krásnému kostelíčku, u kterého je nádherná vyhlídka na skály a moře. Odtud vede cesta do přístavu, kde končí. Otáčíme to a jedeme tedy směrem na Avakas Peninsula. Po pár stech metrech končí asfaltka a dobré dva kilometry jedeme po šílené, kamenité, prašné cestě až ke směrovce Avakas Gorge = 1 km. Dál nemáme odvahu jet a tak auto necháváme zde a dál vyrážíme pěšky. Nakonec zjišťujeme, že se ten kilometr dal dojet autem až na parkoviště před vstupem do soutěsky. No, alespoň jsme se prošli na sluníčku při 30°C. Cesta je zpočátku pohodlná, později více kamenitá až balvanovitá a také okraje soutěsky se zvedají do stále větší výšky. Asi po 500 metrech potkáváme dědečka s mladíkem, z něhož se vyklubal český student, který zde byl požádán o práci a zůstal tu na brigádě. Dále již skály vytváří něco jako tunel a celou soutěskou protéká, nyní v létě, malý potůček. Kameny jsou místy oslizlé a ochozené, takže parádně kloužou. Hodně lidí tu prochází jen v žabkách nebo nazouvácích, což je dost tristní. Většina si dál než za východ z tunelu netroufá, protože tam je cesta hodně stoupavá a přelézají se velké balvany. Boční stěny se rozestupují a slunce nemilosrdně pálí. Pokračujeme ještě asi 1 km dál, ale v momentě, kdy musíme šplhat po skalách, to také vzdáváme a vracíme se. Stěny soutěsky sice klesají, ale narůstá neschůdnost. Liba je trochu konsternovaná, protože uklouzla na kameni a sedla si do potoka, tak jsme jí také museli sušit oblečení. Toho jsme využili ke svačině a odpočinku. Na zpáteční cestě potkáváme dost výletníků, packajících v nevhodné obuvi a jsme rádi, že jsme si celou soutěsku prošli v klidu bez přítomnosti lidí. Zpáteční cesta celkem ubíhá, protože je mírně z kopce. K autu přicházíme dost utahaní a hlavně vysušení. Popojíždíme autem k moři na celkem hezkou a čistou pláž. Do moře se všichni houfně vrháme a necháváme se osvěžit příjemnou vodou. Jsou zde dost velké vlny a moře celkem táhne, tak se držíme spíš u břehu. Asi po hodině čvachtání to balíme a příjemně unaveni se vracíme do apartmánu. Zbytek dne už jen relax u bazénku.

 

8. den              16. 8. 2011      Odpočinkový den

Opět pouze odpočinkový den. Dopoledne trávíme u moře, které je dnes neskutečně čisté - že by úplněk? Přes poledne se vydáváme ještě na prohlídku městečka. Podle mapky by zde měly být ještě dva kostely, které záhy nalézáme v sevření tří benzínových stanic. Pokračujeme po silnici, až docházíme na konec městečka, kde je i místní hřbitov s malou kapličkou. Na zpáteční cestě ještě okukujeme místní sportovní areál, patřící zřejmě místnímu lyceu a také nacházíme velké nákupní centrum, kde samozřejmě děláme velký nákup. V jedné uličce narážíme také na místní raritu - nejstarší strom ostrova. Je to 700 let starý olivovník. Pak se na zbytek odpoledne vracíme k moři, kde to balíme po 18.h. Večer film, karty a vínko.

 

9. den              17. 8. 2011      Limassol, Kourion a královské hrobky

Dnešní den bude časově náročný, tak si přivstáváme. Vyjíždíme kolem 8.h přes Limassol do Kolossi, kde chceme navštívit pěkně zachovalý hrad z 11. století. Uvnitř hradu není žádné vybavení jen silné zdi, výhledy a nahoře krásná vyhlídka do okolní krajiny. Odtud jsme také nedaleko zahlédli kostel, tak se k němu určitě po prohlídce vypravíme. Kousek za hradem je kamenná kaple Agios Efstathios a po její prohlídce míříme k zánovnímu kostelu Apostolos Loucas. Ten je sice zavřený, tak jen přes okna nahlížíme dovnitř, ale pobavilo nás malé bezprizorní štěně, se kterým jsme si dobře vyhráli. Na zpáteční cestě kupujeme ještě pár pomerančů na osvěžení a pokračujeme dál v naší cestě do Kourionu. U vstupní brány platíme vstupné a po silnici pokračujeme dál asi 300 m na centrální parkoviště. Odtud jdeme na prohlídku památek, kde některá stanoviště jsou zastřešená „baldachýnem“, tak to ostré sluníčko nějak přečkáme. Jsou zde úžasné vykopávky a hlavně mozaiky, ale areál je tak veliký, že jej nejsme schopni celý důkladně projít, abychom stihli vše, co jsme si na dnešek naplánovali. Asi nejpůsobivější je půlkruhové divadlo s výhledem na azurové moře. Po více jak hodinové prohlídce se v turistickém centru trochu oplachujeme a něco málo pojídáme. Vracíme se kousek po dálnici zpět k Paphosu, kde sjíždíme k Petra tou Romiou k Afroditiným skalám. Je to několik velkých skalisek omývaných blankytně čistým, nicméně hodně studeným mořem. Podle počtu lidí je patrno, že je toto velká turistická atrakce, hlavně pro rusky mluvící pravoslavné, navíc všude jsou stromy a kameny ověnčeny stužkami. Naší poslední dnešní zastávkou jsou Královské hrobky v Paphosu, které jsme při jeho první návštěvě nějak minuli. Jelikož se zde již trochu vyznáme, jedeme celkem suverénně až na místo. Je to opět velmi rozlehlý areál s neuvěřitelným počtem hrobek a s minimem stínu. Zpočátku poctivě scházíme po schodech do každé hrobky, pak zase na sluníčko a stále dokola. Každá pohřební síň je jiná, zajímavá, ale je jich tolik, že asi po další hodině jsme už hezky utahaní, tak spoustu méně honosných hrobek jen míjíme a fotíme shora. Po prohlídce fičíme do Polis a jsme rádi, že to máme všechno úspěšně za sebou. Na koupání není ani pomyšlení, jen nákup nezbytných potravin, večeře a odpočinek.

 

10. den           18. 8. 2011      Odpočinkový den

Dopoledne i odpoledne trávíme na pláži u moře a relaxujeme. Odpoledne se zvedají vlny a koupání je alespoň zajímavější.

 

11. den           19. 8. 2011      Agios Neofytos, Adonis Baths, Coral Bay

Dnes to bude jeden z menších okruhů. Kousek za Polis zastavujeme na obhlídku malého ale krásného kostelíku Agia Aikaterini. Dál míříme hned do Agios Neofytos, velkého poutního komplexu se spoustou obchůdků se suvenýry a místními výpěstky. Nejdříve si jdeme prohlédnout jeskynní příbytek poustevníka Neofyta. Všude je zákaz fotografování. Celkem sugestivní místo a očividně asketické prostředí - jedl na kameni, spal na kameni, zemřel v kamenném hrobě. Odtud přecházíme naproti do kláštera a místního muzea, plného svatých knih, ornátů, kněžských holí, křížů a samozřejmě pravoslavných ikon. Poté se přesouváme do kostela - opět velmi bohatě vyzdobeného - zlato a ikony. Všichni všechno líbají, křižují se a na nás koukají jako na vetřelce. Fotím a filmuji a snažím se nevnímat nepříjemné pohledy. Asi po hodinové prohlídce celého areálu kupujeme na osvěžení trochu hroznů. Je zde pro nás hodně draho (med např. od 12 do 20€/kg). Obdrželi jsme zde letáček k návštěvě Adónisovy koupele, tak je jedeme hledat podle přiloženého plánku. Přibližně tušíme, kde máme odbočit, ale i tak úpěnlivě vyhlížíme hnědou info tabuli se správným nasměrováním. Po jejím objevení hned za vesnicí Agios Neofytos jsme si sice jednou zajeli, ale napodruhé je to trefa. Info cedule uvádí, že dojezd je až na místo, což nás těší, protože jít avizované 4 km v 35°C vedru a v otevřené krajině by nebylo nic příjemného. Krásná asfaltka po chvíli jízdy končí a přechází v asfaltku hrubou, ta asi po dalších 300 m ve velmi prašnou, hrbolatou a kamenitou cestu, připomínající spíše tankodrom. Před námi jede nějaký výletní autobus, připomínající bus z Jamajky - barevný a plný hudby. Řidič nám uhýbá a při průjezdu něco mele do mikrofonu. Nerozumíme mu, ale tušíme, že se to týká nás i jeho klientů. Řidič a zároveň průvodce se na nás příjemně zubí a my jsme rádi, že nemusíme jet za ním v tom prachu. Součástí cesty byl i brod, který jsme naštěstí zvládli. Z parkoviště stoupá cesta do kopce a za chvíli se nám zjevuje socha asi 10 m vysoké Afrodity. U vstupu jsme dost zaskočeni, protože si účtují 7€ za osobu, a my si nechali plavky v autě. Kašleme tedy na koupání a jdeme si jen prohlédnout areál. Je zde hezké malé lidové muzeum s ukázkou místního života lidí. Po klikatých chodníčcích, kdy míjíme několik soch scházíme k jezírku, které je trochu zklamáním. Má rozměry tak 20x20 m a na jeho konci je malý, asi 7 m vysoký „vodopád“ – málo vody. Voda je kalná, ale asi pěkně teplá. Většina lidí se tu čvachtá - aby byli plodní, jen my koukáme a fotíme, hlavně kluky, kteří skáčou ze stromů do vody. Odtud vylézáme na kopeček kde se nacházejí další, zásadní sochy. Adonis s pořádným přirozením a pak ještě socha Artemis. Asi po ½  hodinové prohlídce se vydáváme zpět k autu a trmácivou pašandou zpět do civilizace, zklamaní a trochu otrávení. Dalším cílem naší cesty je pláž Coral Bay. Ve vesničce Emba trochu bloudíme na neoznačených rozcestích (musel jsem se ptát na směr v místním obchodě  svou lámanou ruce nohy angličtinou), ale aspoň jsme narazili zase na hezký kostel Panagia Chryseleousa. Pak už je to na Coral Bay kousek. Před městečkem zastavujeme na pláží, že bychom se vykoupali, ale přestože je moře čisté, nikomu se nechce, protože jsou velké vlny a nálada je dost mizerná. Pokračujeme dál do městečka Coral Bay, kde by měl být nějaký areál s vykopávkami. Městečko je pěkně rušné, hlavně kvůli spoustě návštěvníků městské pláže (ta je vyhlášená svou kvalitou). Po zaparkování si prohlížíme onu pláž, která je sice hezká, ale je zde hlava na hlavě. Areál s muzeem za vstupné 1€ sestává z pustiny, v zemi zapuštěného kruhového muzea něco jako bunkr, kde je k vidění pár fotek z vykopávek, jinak nic. To už skutečně vřeme. Nasedáme zpět do auta a doslova ujíždíme domů. Zbytek cesty je v pohodě, do konce dne jsme pak u bazénu a zklidňujeme nervy.

 

12. den           20. 8. 2011      kláštery v Pano Panagia

Cílem dnešního dne jsou dva kláštery v Pano Panagia, které bychom měli stihnout navštívit během dopoledne. Hned za Polis se stavujeme u malé opuštěné mešity s minaretem Chrysochou Masjid, která je stejně zavřená. Pak pomalu stoupáme až do vesničky Pano Panagia k místním kostelům. První navštěvujeme Panagia Chrysoroyiatissa Monastery. Je zde opět plno krámků se suvenýry a výpěstky. Celý areál je moc hezký a kostel tradičně bohatě vyzdobený, až na opětovné nevraživé pohledy místních věřících. Opatrně, spíš nenápadně fotím a filmuji a pak se rychle přesouváme k dalšímu klášteru Agia Moni Monastery, který je o nějaký kilometr dál. Zde, na rozdíl od předchozího, není živá noha kromě nás a asi dalších 6 turistů. Je tu božský klid a ticho. Klášter je sice menší, ale atmosférou mnohem přijatelnější. Procházíme si jeho podloubíčka a přilehlou kapli, opět hezky zdobenou. Na zpáteční cestě je ještě malá zastávka u dalšího kostela, a potom už jedeme zpět do Polis. Nákup v supermarketu a po 12.h jsme doma. Odpoledne se jdeme ještě vykoupat k moři a trochu se poslunit. Moře je ale hodně rozbouřené, tak se držíme spíš jen u kraje a raději se necháváme jen ostříkávat vlnami na kraji pláže. V podvečer se vracíme a začínáme se chystat na zpáteční cestu. Večer kecáme, popíjíme, rekapitulujeme a připravujeme poslední prohlídky na zítřejší den.

 

13. den           21. 8. 2011      Larnaka

Poslední den našeho putování jsme chtěli navštívit po cestě do Larnaky ještě nějaké památky. Jelikož je svátek, naše auto je co do spotřeby hodně nevyzpytatelné a museli bychom dotankovávat na kartu opět nějaké limitní množství benzínu, rozhodli jsme se, že pojedeme do Larnaky přímo. Nakonec se to ukázalo z časových důvodů prozřetelné. Dopoledne jsme zašli naposledy k moři se trochu opláchnout. Pak už jsme jen balili a chystali se na cestu. K našemu překvapení zbylo poměrně hodně jídla, tak se ještě ládujeme potravinami, které se nedají převážet, jako např. nanuky. Potom nezbytná domluva s majitelkou, kam s klíči a jak předat apartmán a je skoro 15 hodin a my máme nejvyšší čas vyrazit. Po cestě jsme minuli jednu silniční kontrolu a velký požár u Limassolu a za necelé 3 hodiny přijíždíme k Larnace. Naším prvním cílem je Hala Sultan Tekke na břehu Solného jezera. Ukazuje se, že buď mapa nebo navigátoři totálně selhali, protože naše cesta končí v nějaké vesnici na místním hřbitově, odkud pokračuje jen prašná cesta do ztracena. Liba se tedy ptá nějakého místního ženského sdružení a je jí sděleno, že se nacházíme úplně na opačném konci města. Zásadní je dobře odbočit na kruhovém objezdu u letiště. Nám se podařilo napodruhé dojet k letišti, no a napotřetí, kdy už nebyla jiná možnost jsme se trefili správně. Mizerné značení jak směrů, tak památek nás hezky zdrželo. Sultánovo sídlo je moc hezké, pravé, orientální. Zouváme se a po kobercích se procházíme po paláci, který je volně přístupný. Holky nafasovali dlouhé sukně a šátky a vypadají skvěle! Jelikož doba je již pokročilá a začíná se neúprosně stmívat, spěcháme dál do města, abychom okoukli ještě nějaké místní památky. Parkujeme raději na okraji nějakého sídliště, abychom se nemuseli motat po městě a nakonec zjišťujeme, že je to do centra jen pár minut chůze. Cestou míjíme dva menší kostely a podle směrovek se přibližujeme k centru. Velký kostel Agios Lazaros je sice zavřený, ale i z venku je nádherný, natož pak když ho vidíme osvětlený při zpáteční cestě. Od kostela je to jen kousek k Turecké přístavní pevnosti s menším minaretem. Zde začíná hlavní kolonáda Larnaky, Athena Avenue a také dlouhá, písčitá městská pláž. Zlaté, tiché Polis. Prochází se tu davy lidí, je zde plno stánků s občerstvením a suvenýry, restaurací, řvoucí auta, hodně hlasitá hudba, prostě živá městská kolonáda. Jelikož se úplně setmělo a jsme za celý den dost unaveni, bez nálady na hluk a blázinec, vracíme se k autu. Cesta na letiště je  bezproblémová, jen trochu řešíme, kam s autem a komu jej předáme. Po malých peripetiích s vjezdem na letištní parkoviště jsme konečně tam. Zjišťujeme však, že naše půjčovna má parkovací místa na opačném konci parkoviště. Naštěstí holky naráží na člena půjčovny, a tak můžeme auto osobně předat, aniž bychom se museli nadále obávat nějakých komplikací. Rychle mizíme v klimatizovaných útrobách letištní haly, kde si můžeme konečně vydechnout. I když jsem si nepoznačil stav tachometru, určitě jsme při našich toulkách najeli minimálně 1300 km. Je 21h, a kde je do 3.45h! Střídavě se procházíme po hale a krátíme si tak čas.

 

14. den           22. 8. 2011      Návrat domů

Odlet a cesta do Vídně jsou bez komplikací. Ve Vídni se dozvídáme, že nám zrušili let v 10.45h do Prahy, takže musíme absolvovat přebukování letenek. Odměnou za tuto jobovku je náhrada na jídlo v ceně 6€ na osobu, 3 kola přes celní zónu, kde nás pokaždé důkladně prošacovali a nakonec teda ve 14h odlétáme do Prahy náhradním spojem. Po této zkušenosti je rakouské letiště pro nás to nejhorší. Cesta z Prahy je radost a přestože závěr cesty byl až příliš hektický a nervózní, byla to hezká dovolená.