Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bali 2017

4. 7. - 6. 7. 2017  Út-Čt

LEO expresem do Prahy (20.15 - 23.20h), zde pak čekání do druhého dne. Odlétáme načas v 7.25 do Frankfurtu (skutečně obří letiště), kam přilétáme v 8.40h. Zde čekáme do 11.20h na odlet do Taipei. Po 13ti hodinovém letu (Černé moře, Kaspické moře, Pákistán, sev. Indie. Vietnam; Boeing 777-300Er) přistáváme v 6.10h místního času. Obsluha v China Airlines nic moc, 1. jídlo losos (výborný), druhé vaječina s párkem. Z Taipei do Denpasaru (přes Filipíny a Borneo) odlétáme asi s 20ti min. zpožděním (9.35h), kde dosedáme hladce po dalších 6 hod. letu ve 14.20h. Po vyplnění imigračních formulářů a odstátí si hezké fronty jsme bez problémů vpuštěni do země. Venku v příletové hale čekají s taxíkem a ceduličkou v ruce 2 mládenci a vezou nás na ubytování do Loviny. Provoz v Denpasaru a návazných aglomeracích je opět neskutečně chaotický a hektický (jak jinak v Asii). Zastavujeme si nakoupit nějaké nejnutnější potraviny, hl. pití, a pak se doslova ploužíme na ubytování. Ve vnitrozemí začíná pršet a je hustá mlha, takže jízda je ještě pomalejší. Na místě jsme až ve 20.15h, za úplné tmy. Ubytování (Balinda Room & Villas) je trochu spartánské, ale čisté. Otravují nás sice všudypřítomní mravenci - faraoni, ale i na ně se dá zvyknout.

7. 7. 2017  Pá

Budík sice zvoní v 7h, ale na snídani jdeme až po 8.h - dorovnáváme 6ti hodinový časový posun. Dostáváme výbornou palačinku se zapečeným banánem, ovoce (papája, meloun, banán), kávu a čaj (tato neměnná struktura nás bude provázet dalších 7 dní). Po snídani se vydáváme na obhlídku k moři. To není ideálně průzračné, ale dělá to hodně černý lávový písek. Několik bílých lidí se koupe, a na nás začínají najíždět místní se svými produkty, tak máme co odmítat. Vracíme se do apartmánu a zbytek dopoledne relaxujeme. Odpoledne chceme navštívit horké prameny (Hot Springs) a čínský chrám (Brahma Vihara Ashrana). Po 12.h vyrážíme za úmorného vedra hledat nějakou busovou zastávku, jak o tom psali v průvodci, ale nic se nekoná. Asi po 300m chůze nám zastavuje bemo. Nejdříve se domlouváme na dojezd do vesnice, odkud to podle průvodce již není daleko, ale když nám navrhne milý usměvavý řidič, že nás po všech místech odvozí a počká na nás, souhlasíme a dohadujeme naši první cenu z 200000Rp na 130000Rp. Dohoda je taková, že nás zaveze na Hot Springs, zde 2h počká, pak nás zaveze k čínskému chrámu Brahma Vihara Ashrana a na zpáteční cestě se stavíme u vodopádu Sing Sing. Jak záhy zjišťujeme, byl to skvělý počin, protože ta změť uliček, špína a nakonec prudké stoupání by byla naše smrt. Na Hot Springs jsme po vyložení všech pasažerů a velmi krkolomné cestě, kterou bychom my hledali snad týden, dorazili asi za 20min. Vystupujeme na parkovišti před lázněmi, zaplatili vstupné 10000Rp a prošli uličkou plnou krámků se suvenýry a oblečením patřičně nabízeným až k  lázním. Součástí ceny jsou převlékárny, sprcha s obyčejnou vodou (ta lázeňská je trochu sírná a hezky barví ručníky), za poplatek 3000Rp jsou k dispozici zamykatelné boxy velmi obstarožního původu a také za 3000Rp WC (s výběrem tureckého nebo našeho), prý slušné. Jinak celý areál střeží 2-3 hlídači. My jsme měli veci položené na lavičce u bazénku, bez větších obav o zcizení. Je to příjemně zašité místo se 3 bazénky o teplotě vody od 28 do 38°C. Z jednoho bazénku protéká voda přes chrliče do dalšího bazénku a přebytek do místní říčky. Měli jsme štěstí, že zde bylo jen pár místních lidí a turistů, takže jsme bohatě využili všechny bazénky. V největším bzénu je pak hloubka až 2m. Voda je sice kalná, dno je místy dost kluzké, ale po náročné cestě je to boží relax. Asi po 1,5h čvachtání se sprchujeme, převlékáme a po prohlídce místního chrámečku se loudáme zpět na parkoviště. Právě včas, protože se proti nám hrnou davy lidí a lázně i bazénky se velmi rychle zaplňují. Na další krkolomné cestě ke chrámu Brahma Vihara Ashrana se vracíme do městečka (nikde nevidíme oznamníky či směrovky), kdy se cestou zastavujeme u chrámu, kde děti nacvičují hru na gamelany - skvělá podívaná. Další cestou opět šplháme do kopce k chrámu. Ten sice u cesty vypadá jako chrám hiduistický, ale po projití 2 nádvoří a prudkých schodech se ocitáme před budhistickým chrámem. Procházíme postupně celý areál, celkem bez lidí, jehož součástí je i rozlehlá zahrada s velkým kamenným oltářem s Budhou. V jeho útrobách je pak místnost s několika dalšími oltáři. Hlavní zlatý Budha, který shlíží na celý areál je bohužel pod lešením v rekonstrukci. Asi po 30 min. prohlídce odjíždíme na naši poslední zastávku, vodopády Sing Sing. U směrové tabule zastavujeme, a po 5 min. chůze lesíkem docházíme k prvnímu vodopádu, vysokému asi 5m. Je málo vody, takže vypadá spíš jako velký splav. Další vodopády jsou asi 10-20 min. dál, ale tam se nám už moc nechce, tak se vracíme a jedeme zpět do apartmánu v Lovině. Po vystoupení nás odchytává nějaký náhončí  místní cestovky, a protože chceme zavítat i na Gunung Batur, jdeme si vyslechnout nabídku. Počáteční cenu 112$/os rychle snižuje na 190$ za oba. To samozřejmě odmítáme a po pár minutách se dostáváme na 140$ za oba, když smlouvu podepíšeme ještě ten den. Odcházíme s touto dohodou a po celou dobu naší cesty k apartmánu nás z povzdálí sleduje náhončí, zda nejdeme někam jinam. Samozřejmě že jdeme a kousek od apartmánu máme nabídku 1600000Rp, což je necelých 120$. Domlouváme se na neděli a konečně jdeme dorelaxovat včerejšek.

8. 7. 2017  So

Dnes chceme navštívit několik významných chrámů v nedalekém okolí, tak jdeme kolem 9.h směrem na Singaraju v naději, že narazíme alespoň tímto směrem na nějaký bus. Ani náhodou! Po pár desítkách metrů nám opět zastavuje bema. Domlouváme na odvoz busové zastávky Penarukan (což má být zastávka pro busy směrem na východ). Když se opět zmíníme, co vše chceme navštívit, dostáváme nabídku na kompletní odvoz. Ta začíná 500000Rp a končí na 300000Rp. s tím, že nás zaveze až 30km za Singaraju do chrámu Pura Ponjok Batu. Navíc je sobota, místní mají volno a vzhledem k neexistující busové dopravě to opět bereme jako rychlé a operativní řešení. Naše první zastávka je u chrámu Pura Beji. Několik rodin zde vykonává sváteční obřady, tak se procházíme po chrámu a okukujeme jejich rituály. Na význam chrámu po nás kupodivu nikdo nechce sarong. Já mám kraťasy, Liba třičtvťáky a šátek přes ramena. Je to moc hezký chrám. Po 20min. jej opouštíme a jedeme k údajně nejdůležitějšímu chrámu v okolí, Pura Meduwe Karang. Začíná mrholit. Vcházíme do chrámu a asi po 5 min. k nám najednou přichází nějaký správce s rozhodnutím, že musíme mít sarongy. Já si uvazuji svůj, ale Liba odmítá, naštvaná, protože z týpka čiší jen záminka vytřískat z nás peníze. Odchází ven a čeká tam na mě. Ten se mědrží jak klíště a mluví něco o historii chrámu a i když mu dávám jasně najevo, že si jeho přítomnost nepřeji, je neodbytný. Kromě toho, že je tento chrám proslavený přítomností reliéfu holandského cyklisty je pro mě, oproti předchozímu, zklamáním. Při odchodu chce navíc po mě dar, tak mu dávám 5000Rp (naštěstí mám malé bankovky - velmi důležité!) a mizím. Nálada je kvůli tomuto incidentu a počasí taková nijaká. Naší další zastávkou je 25 km vzdálený chrám Pura Ponjok Batu. Po cestě míjíme další termální prameny a pokračujeme až k chrámu. Hned po příjezdu je jasné, že je víkend a konají se tu obřadní ceremonie a slavnosti. Řidič mi uvazuje sarong po balijském způsobu, Liba si přehazuje šátek a po ujištění, že když má dlouhé kalhoty to bude stačit, vyrážíme po schodech do chrámu. Sotva vyjdeme pár schodů, někdo na nás urputně volá, a ejhle, správce chrámu, patřičně vyoblékán na slavnost. Dozvídáme se, že bez předpisového oblečení dovnitř nesmíme, a tak se vracíme dolů, kde Liba dostává sarong a šerpu, já šerpu k sarongu a slušivý klobouček (udeng). Patřičně vystrojeni můžeme tedy vstoupit do chrámu za přísného dozoru správce, který usměrňuje náš pohyb tak, abychom nezasáhli a nenarušili chod ceremonií. Fotit můžeme jen z dálky a trochu z boku chrámu. Pak nás vede k moři a hovoří o legendě vzniku chrámu a jeho historii a jako vrchol všeho nám ukazuje 3000 let starou mumii mnicha zakladatele. Žádná klimatizovaná vytrína, ležel jen tak ve výklenku pod širým nebem (možná tam byl převezen jen kvůli slavnosti). Vracíme se k výchozímu stanovišti, kde vracíme zapůjčené věci a dáváme povinný dar 50000Rp. Tentokrát nelitujeme, protože to mělo úroveň a skutečně jsme něco viděli. Na zpáteční cestě se ještě zastavujeme v Singaraji, kde je jediná větší významná památka, budhistický chrám Ling Gvan Kiong. O kousek dál na nábřeží je socha nějakého revolucionáře a pěkná restaurace na kůlech v moři. Chceme se také stavit v jediném velkém supermarketu Carefour něco nakoupit, ale ouha nikde není žádná směnárna, banky peníze nevyměňují a my se dozvídáme, že jediné otevřené směnárny v sobotu jsou pouze v Lovině. A to má Singaraja (bývalé hlavní město) 100000 obyvatel! Do Loviny přijíždíme po 15.h. Děláme si odpolední čaj a po 17.h se jdeme projít k moři. Po 18.h začíná západ slunce, tak děláme nějaké fotky a v 19h je úplná tma. Na zpáteční cestě se chceme stavit v cestovce domluvit se na místě kde budeme vyzvednuti na výlet na Gunung Batur, ale je zavřená i když všechny ostatní jsou otevřené. Máme trochu nahnáno, jestli jsme nenaletěli, i když záloha byla jen 200000Rp. Doma chystáme věci na zítřek a po 20.h jdeme spát. Stejně se jen převalujeme protože jsme nervózní.

9. 7. 2017  Ne

Vstáváme v 1.30h plni očekávání. Kontrolujeme zda máme vše potřebné, hlavně baterky a bundy a v 1.55h jdeme před apartmán. Zde zjišťujeme, že všechny branky a brány jsou pozamykané, a tak nám nezbývá, než vzburcovat domácí. To nám trvá skoro 10 min. a jelikož nikdo nepřijíždí, jdeme pomalu k hlavní cestě. Ve 2.15h se objevuje nějaké auto a k naší radosti je pro nás. Opadá nervozita a my vyrážíme. Čekají nás 2h cesty, a tak pospáváme. V horách začíná poprchat a opět se tvoří místy hustá mlha. Náš optimismus začíná dostávat trhliny. Při příjezdu k jezeru Batur - po zaplacení vstupního poplatku (platí řidič) jedeme dál až na parkoviště pod sopkou. Přestává mrholit, ale mlha neustupuje. Zde dostáváme přidělenu průvodkyni, asi 20Ti letou sympatickou holčinu, očividně známou našeho řidiče Sugiho. Nasazuje celkem svižné tempo, ale jelikož je to po mírně stoupající pohodlné, široké, škvárové cestě, nemáme s tím problém. Navíc musíme být na vrcholu do 6.20h, kdy začíná vycházet slunce. Po chvíli se cesta začíná zužovat a stoupat prudčeji mezi vysokou trávou. Po 1 km dalšího, tentokrát mnohem prudšího stoupání, se dostavuje první krizovka Liby a musíme odpočívat. Hodně zvolňujeme tempo, ale i tak musíme po chvíli zase odpočívat. Liba se cítí mizerně a zvažuje, že to vzdá. Po 50m zjišťuje, že nechala foťák na posledním odpočinku, tak se tak ve tmě s průvodkyní vracíme. Máme štěstí, že si ho v té tmě nikdo nevšimnul. Liba si mezitím odpočinula a v pohodě stoupáme dál. Všude kolem blikají baterky, jinak je absolutní tma zahalená mlhou. Tráva se postupně zmenšuje a my stoupáme stále prudčeji po velkých lávových kamenech. Nad warungem, který je asi v polovině cesty dostávám také krizi s dechem a slabost v nohách. Navíc začíná další, prudší stoupání, tak častěji zastavuji, ale stále držím tempo. Síly rychle mizí, ale díky tmě tu místy úděsnou cestu tak nevnímáme. Je vlhko, navíc jsme pořádně zpocení, takže jsme celí promočení. Jsme smířeni dokonce s tím, že nemusíme východ slunce stihnout, hlavně abychom to vylezli. Obavy jsou však celkem zbytečné, protože je taková mlha, že stejně nebude nic vidět. Krátce před 6h konečně dosahujeme vrcholu. Průvodkyně nás vede k lavičkám s výhledem, kde nejsou davy dalších turistů. Po chvíli nám přináší snídani, obligátní vejce na tvrdo, nějakou sladkou buchtu a banány. Je dobře patrné, jak se i přes hustou mlhu rychle rozednívá a konečně se dá něco nafotit a nafilmovat. Kolem 7.h se řádně promrzlí a promočení zvedáme, navštěvujeme zřídlo s příjemným teplíčkem alespoň na ruce, pár fotek s náhle se vyrojivšími makaky na oficiálním vrcholu, kteří připraví milé rozptýlení a scházíme z vrcholu dolů. Jdeme jinou cestou, mnohem prudčí než naše výstupová, zato podstatně kratší. Chvíli se zastavujeme u chrámu, který statečně odolává rozmarům sopky a pokračujeme dál již po silnici až zpět na výchozí parkoviště. Cesta z kopce je samozřejmě trhák na kolena a zmožené nohy, ale ta naděje odpočinku nás drží v tempu. Průvodkyni dáváme malý bakšiš, nasedáme do auta a odjíždíme za téměř stejného počasí, tj. mlhy a deště. Při průjezdu kolem chrámu Pura Ulun Danu Batur (mimochodem to je hodně velký a určitě i krásný chrám, i když jen při pohledu zvenčí) obdivujeme poutníky, kteří v tom počasí přišli slavit svátek. Suga - řidič nám navrhuje, že nám zastaví, ale jsme tak zbití, že jen s lítostí odmítáme. Stejně bychom se dovnitř asi nedostali, protože nemáme oblečení. Cesta se nám vleče, ale s přibližováním se k pobřeží přibývá i sluníčka. Ještě se stavujeme v Singaraji v Carefouru, tentokrát vyzbrojeni penězi a kupujeme nějaké čaje, i když je to obecně hodně velké zklamání proti očekávání. Pak už apartmán, sprcha a trochu spánku. Probouzí nás krátký, ale prudký liják, který si z prostorné terasy vychutnáváme. Odpolední čaj a večer si jdeme alespoň vyfotit hezký západ slunce, když východ žádný nebyl. Zítra se těšíme na relaxační den.

10. 7. 2017  Po

Probouzíme se až kolem 9.30h, jdeme na snídani a domácí je dost v šoku, proč tak pozdě. Snídaně stále ve stejném složení. Chceme si dozvyřizovat nějaké věci jako výměna peněz, zaplacení apartmánu, domluvit se Sugou další výlet a přesun do Candi Dasy. To nám zabere zhruba 3h. Na tržnici nalézáme nám neznámé ovoce - bali salak (snake fruit), které má hruškovitý tvar, slupka připomíná hadí kůži a uvnitř jsou 2-4 kyselkavé plody s peckou; dále pak jambu, červenobílé jablíčko hruškovitého tvaru. U Sugiho sedíme a kecáme asi 30 min. a domlouváme výlety do konce pobytu v Lovině. Po odpoledním čaji jdeme k moři se trochu smočit, ale je odliv, tak se brouzdáme v moři a pozorujeme život v něm, včetně mořského hada, který nás trochu vystrašil. Pak jen sedíme a vychutnáváme si další západ slunce. Posledním bodem dnešního dne je večeře, Liba má svátek, tak ho chceme nějak důstojně oslavit. Dáváme si osvědčené bani a nasi goreng se sataj. do 23h sedíme na terase apartmánu, kecáme a popíjíme. Hrozně nás ze včerejška bolí nohy. Na zítřek máme domluvený výlet.

11. 7. 2017  Út

Ráno vstáváme v 7.45h, v 8h snídaně a v 9h nás už vyhlíží Sugu. Dnes chceme navštívit vodopády Git Git, jezero Bratan s chrámem Pura Ulun Danu a Botanickou zahradu. Počasí nám přeje a tak asi po 40min. jízdy přijíždíme k vodopádům. Zde nás čeká celkem nemilé překvapení, protože se tu platí vstup, a to ne malý - 100000Rp. s přiděleným průvodcem, o čemž jsme se nikde nedočetli. Nejdřív jsme si mysleli, že je to nějaké šméčko, ale když jsme viděli ostatní turisty, kteří na tom byli stejně, trochu nás to uklidnilo - holt opět jedna předražená turistická atrakce. Z parkoviště je to k vodopádům asi 750 m. Průvodce je řečný a ukazuje nám v průběhu cesty stromy s hřebíčkem, muškátovým oříškem, kávovníky, kakao a další. Samozřejmě do toho přimíchá rodinu, která tu má farmu na makadamské ořechy a vanilku a musí nás s nimi seznámit. Je nám jasné, že nám bude chtít něco vnutit, ale díky vstupnému máme limit vyčerpaný. Vodopád je vysoký asi 40m a je skutečně hezký. Vede nás na místo, kde nechodí turisté a tak máme skvělý výhled. Všude poletuje plno vážek a krásných motýlů. Celkem nám to zabralo necelou hodinku. V závěru si říká o bakšiš, což nás dost vytočilo a nakonec to necháváme na Sugim. Ten nám potvrdil, že je dobře, že jsme mu nic nedali. Zastavujeme před jezerem Bratan u velkého a hezkého, ale neoznačeného chrámu Pura Yeh Ketipat Je úplně opuštěný, tak toho využíváme a jdeme si ho dovnitř prohlédnout. Další zastávkou je vodní chrám Pura Ulun Danu na jezeru Bratan. Už z dálky je vidět, že se jedná o velkou místní atrakci, protože se sem sjíždí kolony aut a parkoviště je zcela zaplněné. Vstupné je 50000Rp/os. Je občas trochu problém s focením, protože na atraktivních místech se tvoří doslova fronty, občas se proplétáme davem lidí, takže čistá fotka bez turistů je vzácnost. Jinak je to nádherný a rozlehlý chrámový komplex s velkou zahradou a altány. I zde trávíme asi hodinu a procházíme areál křížem krážem. Poslední zastávkou je Botanická zahrada, vzdálená od chrámu asi 5 min. jízdy. Proplétáme se uličkami plnými stánků se suvenýry a hlavně zahradnickým materiálem - sazenice rostlin a hl. orchidejí. Vstup i za auto je 45000Rp a jelikož je doba celkem pokročilá, jsme rádi, že se dá celou zahradou projíždět autem. Je tu nádherný klid, minimum lidí, a tak si mezi popojížděním vychutnáváme procházky a prohlídky jednotlivých pavilonů: kaktusy a sukulenty - dost nepřirozená stanoviště, orchideje - vše na stromech, snad stovky druhů, takže působí přirozeně, bohužel skoro nic nekvete, koření a léčivé rostliny - s popiskami, ale nevýrazné. Součástí zahrady jsou i dva malé nevýrazné chrámy, přičemž jeden je poznamenán sesuvem půdy a také atrakce - procházky v korunách stromů, provazové lávky a žebříky, houpačky aj. Ještě zastavujeme na vyhlídce na jezero, u obrovských kořenů stromu a jedeme domů. Na zpáteční cestě se zastavujeme na další vyhlídce na jezera Tamblingan a Buyan, kde z turistů tahá peníze chlápek předvádějící leguána, kaloně a krajtu. Poté se vracíme přes vesničku Selat po uzoučké a klikaté silnici se spoustou ostrých zatáček až do Loviny. Vaříme čaj, trochu relax u bazénku a malý nákup. Zítra poslední výlet.

12. 7. 2017  St

Dnes máme v plánu prohlídku okolí jezer Tamblingan a Buyan a Munduckých vodopádů. Jedeme trochu jinou trasou a až u jezer se napojujeme na včerejší okružní silnici. V našem plánu dochází k menší změně, na doporučení Susiho přidáváme malý trek pralesem kolem jezera Tamblingan. Volíme nejkratší a nejlevnější trek v délce 1 - 2 h za 300000Rp, samozřejmě s povinným průvodcem. Průvodce je sympaťák a protože zvolil hodně volné tempo, tak mám aspoň čas fotit a filmovat. Ukazuje nám a popisuje různé zajímavé stromy a rostliny a povídá o džungli. Po hodině pohodové chůze a mírném závěrečném stoupání přicházíme k chrámu Endek Temple. Je to spíš jen symbolický chrámeček. Po malém občerstvení scházíme po 100 schodech celkem zprudka dolů a po dalších asi 200m scházíme k chrámu Pande Temple, ležícího přímo u jezera Tamblingan. Protože se schyluje k obřadu, nejsme vpuštěni dovnitř, tak alespoň fotíme z venku. Zpáteční cesta vede po široké vyježděné lesní cestě podél jezera. Všude létá plno motýlů. V závěru cesty vyrábí průvodce pro Libu z pandanových listů moc hezkou tradiční balijskou čelenku s velkým květem. Trek nám zabral necelé 2h vycházkovým tempem. Nasedáme do auta a vyrážíme k Munduckým vodopádům. Z parkoviště u silnice scházíme asi 500m z prudkého kopce, přičemž po 200m přicházíme k pokladně a platíme 10000Rp, což je v porovnání s Git Git vodopády paráda - a nemusíme mít žádného průvodce. Je podstatně vyšší a hlavně mohutnější než výše uvedený. Vodní tříšť a hlavně měnící se vítr dost znesnadňují focení, protože po každém záběru musím čistit objektiv. Rozhodně ale stojí za navštívení. Po 10 min. prohlídce a kochání se se vracíme celkem promočení zpět k autu. Na závěr dnešního putování se zastavujeme na malé rodinné farmě, kde nás holčina provází po kávové plantáži a zahradě s kořením. Nějaké si po prohlídce kupujeme a navíc dostáváme k ochutnání 6 druhů čajů a 2 kávy. Koření není sice z nejlevnějších, ale u nás ho neseženeme (galgan a citrónová tráva). Po zhruba 20ti min. prohlídce a ochutnávce, několika fotkám rýžových polí na vyhlídkách pokračujeme v cestě do apartmánu. Přijeli právě včas, protože se silně rozpršelo, ale to nám při popíjení čaje nevadí. Večer pak jdeme ještě na poslední večeři před odjezdem z Loviny.

13. 7. 2017  Ćt

Dnes nevstáváme brzy, snídáme až v 8.30h. Naposledy se jdeme projít k moři a nafotit poslední resty. Pak dobalujeme poslední věci a po 11.h přijíždí Sugu. Loučíme se s domácími a vyrážíme směr Candi Dasa. Na cestě se zastavujeme u Sekumpulských vodopádů, ke kterým přijíždíme po hodinové jízdě. Po 300m přicházíme k pokladně, platíme 30000Rp a pokračujeme dál snad ještě 300m. Cesta prudce klesá a začíná oněch 350 schodů až dolů pod vodopády. Je jich celkem 7 a některé jsou ještě další kus cesty od hlavního. Jelikož je toto zastávka mimo plán a čas nás dost tlačí, scházíme jen k vyhlídce a pořizujeme fotky odtud. Po 45 min. se vracíme k autu a pokračujeme SV pobřežní silnicí až do Candy Dasy. Na ubytování v Bali Santi Bungalows dorážíme kolem 17.h. Vyrovnáváme se se Sugou, který je dost na měkko - užili jsme si s ním hodně srandy a zábavy. Ubytování máme v bungalovu a v porovnání s předchozím je to skutečně luxus. Moc nevybalujeme a jdeme si okouknout moře (je odliv, tak je moře daleko od terasy restaurace, kam budeme chodit během dalších 10 dnů na snídaně). Ještě za tmy jdeme něco málo nakoupit, pak sprcha a spánek. Cesta byla dost únavná.

14. 7. 2017  Pá

Vstáváme po 8.h a v 8.30h jdeme na snídani do místní restaurace. Já si dávám rýži (nasi goreng) s plátky omelety a křupinkami, Liba omeletu se slaninou. Každý pak ovocný talíř (papája, meloun, ananas a zelený meloun), káva, čaj. Po snídani jdu ještě vyměnit peníze na zaplacení ubytování (stejný kurs jako v Lovině 1$=13250Rp). Dnes máme v plánu návštěvu tradiční agabalijské vesnice v nedalekém Tengananu (3km od CD). V průběhu cesty slyšíme hudbu, tak jdeme nahlédnout k místním, kde muži zkouší na slavnost - peče se sele, na kterém se podílí celá místní komunita. Jdeme pěšky a cesta do mírného kopce po silnici a hodně volné chůze nám trvá kolem 1hod. Vstup je dobrovolný s tím, že po ukončení prohlídky se dává nějaký dar. Prohlídka nám zabírá asi 40 min. Je možné nahlédnout do všech budov a volně se pohybovat po celém areálu. Je to jako u nás na vesnici, místní se věnují svým tradičním řemeslům a turistům pak prodávají své výrobky, jako např. skládané bambusové obrázky, malovaná dřevěná i slepičí vejce a hlavně proslavené výrobky z látky. Vše je tu přirozené, nic strojeného pro turisty. Dáváme dar 30000Rp a podepisujeme se do knihy darů. Zpáteční cesta z kopce trvá asi 30 min. Po krátkém odpočinku a občerstvení se jdeme projít do rýžových polí, které jsou přes silnici naproti ubytování. Je sklizeno a tak pole slouží místním k pouštění draků, což je tu obecně velmi oblíbená zábava. Zde se proplétáme snad 40 min. a poté jdeme ještě na prohlídku po CD - nákup, výměna peněz, posezení u moře a také si domlouváme výlet na zítřejší den. Do bungalovu se vracíme po19.30h, sprcha, pití, nějaké jídlo, internet a spaní. Zítra Amlapura a okolí.

15. 7. 2017  So

Dnes máme dohodnutý na 9.h taxík na půldenní výlet (400000Rp) po památkách v okolí Amlapury. Naší první zastávkou je  městečko Ujing a jeho královský vodní palác Puri Taman Ujung Karangasen. Na parkovišti u pokladny platíme vstupné 50000Rp/os. Je to rozsáhlý areál plný zahrad a teras, můstků, altánů jezírek, bazénků a fontán, jehož středu vévodí palác. Vše je udržováno v perfektním stavu, a tak působí celý areál impozantně. Z horního altánu je nádherný výhled na sopku Gunung Agung, která zatím ještě není zahalená v mracích. Turisté zde zatím žádní nejsou, tak si vychutnáváme klid a pohodu. Úžasné místo k relaxaci. Je rozhodně příjemnější a klidnější, než později navštívený chrám Tirtagangga. Po 45 min. prohlídce pokračujeme dál do Amlapury ke královskému paláci Puri Agung. Je to trochu omšelé místo, poměrně malé, s několika obytnými stavbami a místnostmi s vystavenými exponáty - pokud jde, stůl se židlemi, dvěma křesly, postelí s příslušenstvím a několika tably s fotkami královské rodiny, nazvat exponáty. Součástí je samozřejmě velký altán, umístěný na vodním jezírku. Královská rodina obývá velkou vilu a balé, sloužící jako ložnice. Pod vilou je rozsáhlá terasa, ze které je nádherný výhled na okolní krajinu a malé posezení vedle kaskádovitých bazénků. Při odchodu dáváme povinný dar 20000Rp a pokračujeme dál v cestě k vodnímu paláci Tirtagangga. Zde je tedy opravdu rušno, téměř jako v Pura Ulun Danu. Parkoviště praská ve švech a po krátké cestičce mezi stánky krámky přicházíme k pokladně. Vstupné je 30000Rp/os. Palác je mnohem menší než v Ujungu a na hlavní atrakci, vodní promenádě (kamenné bloky v jezírku, tvořící jakousi cestičku), je skutečně plno. Lidé se tu vzájemně proplétají, poskakují z kamene na kámen a mnohdy mají co dělat, aby se vzájemně vyhnuli a nespadli přitom do vody. Ta je plná kaprů a ozdobných ryb, které po zašplouchání rukou ochotně připlavou a čekají na krmení. Samozřejmě se také účastníme této zábavy a pak pokračujeme dál do zahrad na důkladnou prohlídku. Za poplatek se dá v některých jezírkách i koupat. Kousek za jezírkem je vysoká mnohapatrová "fontána" a za ní opět velký altán, ze kterého je výhled na celý palác. Zpět se vracíme po mostech zdobených různými reliéfy, a protože se jezírko s kameny náhle vylidnilo, jdeme si ještě trochu zaskákat. Po téměř hodinové prohlídce se vracíme k autu a vracíme se do CD. Zbytek odpoledne trávíme u bazénku a vychutnáváme si sluníčko. Navečer jdeme opět něco nakoupit, brouzdáme po internetu a plánujeme další dny. Zítra je ale odpočinek.

16. 7. 2017  Ne

Na snídani jdeme až před 9.h. Sotva jsme dosedli, začal prudký liják, tak si přesedáme na místo, kde neprší. Dáváme si smažená vejce, rýži, ovoce. Než jsme dojedli, přestalo pršet a tak se vydáváme do městečka koupit Libě sarong na zítřejší výlet do Besakih. Místo toho ale nakupujeme v obchůdku s etno výrobky, kde si Liba kupuje kabelku, domů pak stylové prostírání a Ivě náramek. Sympatická a hlavně ochotná prodavačka nám dává slušnou slevu a není dokonce líná mě zavézt na skútru do apartmánu vyzvednou peníze, protože jsme s nákupem nepočítali. Když se zmiňujeme, že bychom se rádi podívali na nějakou místní bílou pláž, domlouvá nám známého taxikáře. Domlouváme se na pláži Virgin Beach (nebo také White Sand Beach). Cenu jsme si dohodli na 200000Rp s tím, že na nás bude řidič 3h čekat. Jdeme si rychle pro věci a ve 13h vyrážíme. Po 15 min. odbočujeme z hlavní cesty na prašnou a řádně hrbolatou cestu, připomínající spíš tankodrom. Ty přibližně 2km jedeme dobrých 15 min. Samozřejmě narážíme na provizorní pokladnu a platíme 10000Rp vstupné. Konečně přijíždíme pláži, která je skutečně hezká. Bílý písek a nádherně modrou vodu komplikují pouze velké vlny, takže šnorchlování nepřichází v úvahu. Liba se trochu bojí a tak se drží při břehu. Já jsem se díky menším vlnám dostal dál od břehu, kde se to jen pěkně vlnilo a dalo se plavat. Při vylézání z vody však přišly obrovské vlny, které mě doslova spláchly a pěkně povozily po dně, takže jsem měl písek opravdu všude. Poprvé si pořádně užíváme koupání. V 16h se vracíme do apartmánu a po odpískovací kůře a večeři jdeme ještě něco málo nakoupit na zítřejší výlet.

17. 7. 2017  Po

na dnešní den máme naplánovaný výlet k chrámům v Besakih. Přestože jsme na netu četli především odstrašující případy a odrazování od návštěvy, nedá ním to, abychom to riskli, když už jsme tady. Vyrážíme s naším prvním řidičem s pořádně staženými půlkami. Hned za CD zahýbáme na nějakou vedlejší cestu a šplháme úzkou silničkou prudce do kopce. Po půl hodině zastavujeme na nádherné vyhlídce na celé pobřeží CD a Padang Bay. Pokračujeme dál vnitrozemím přes Selat až do Besakih. Před příjezdem nás řidič několikrát důrazně varuje, abychom se za žádnou cenu s nikým nebavili ani nezastavovali, protože se kolem nás okamžitě shluknou místní a je konec. Máme jen fotit, filmovat, rozhodně si nevšímat dětí, ať již přijdou s jakoukoli srdceryvnou historkou. Navíc nám vstupenka stačí pro pohyb v celém areálu. Není proto v žádném případě nutno platit  za nic jiného, ani za obětiny. Pravdou ale je, že ne do všech míst se dá dostat, pokud se člověk nejde očividně modlit, nebo není hinduista. Přijíždíme po 10.30h s domněním, jaké tu nebudou davy lidí. Parkoviště bylo však jak vymetené, po turistech ani vidu ani slechu, což nám trochu pozvedlo náladu. Uvázali jsme si sarongy, řidič pro nás měl připravené ještě šerpy (stačil by obyčejný šátek kolem pasu, nejlépe červený nebo fialový) a pro mě opět apartní klobouček. Takto vyzbrojeni a se sklopenýma hlavama jsme vyrazili k chrámům. Byli jsme však snad jediní, kteří stoupali po silnici. Hned za parkovištěm je pokladna, kde nám milá slečna prodala 2 vstupenky po 60000Rp, žádný z přítomných průvodců nás neobtěžoval. Od pokladny k chrámům je to asi 10 min. do kopce po silnici, lemované stánky se vším možným. Nikdo nás neobtěžuje až na nějakého motorkáře, který nám nabízí odvoz k chrámům za 30000Rp. Když jsme nereagovali, přidal plyn a odjel. Při vstupu do areálu nám skupinka žen vnucovala obětiny (malé misečky z pandanu naplněné rýží, banány a květy), ale bez povšimnutí jsme prošli kolem. Ještě jsme byli slušně a bez nátlaku dotázaní, zda si nepřejeme průvodce po chrámech, a to bylo po celou dobu našeho pobytu zde vše. Byli jsme jak v Jiříkově vidění. Přisuzovali jsme to tomu, že bylo pondělí (po hlavních slavnostech), a 11h je pro místní skutečně brzo. Besakih je skutečně obrovský areál a prohlídka jen těch významnějších chrámů nám zabrala poctivé 3h. Do některých chrámů nás pustili bez problémů, někam jen na okraj pro pořízení fotek, do hlavního chrámu jsme se však nedostali. Kolem všech chrámů jsou relativně nízké zdi, přes které se dá pohodlně fotit, ale také jsou u většiny chrámů boční vchody a dvířka, které už tak hlídané nejsou a tudy se dá při troše drzosti, opatrnosti, ale s úctou vejít dovnitř a rychle pořídit fotodokumentaci. U každého chrámu jsou nějací strážci, kteří když tak upozorní, že je vstup zakázán, pokud se zrovna někde neválí nebo nespí. Prošli jsme asi 15 chrámů, kromě těch vzdálených snad až 2 km někde v lese. Odvrácenou stranou této nádhery byl most přes říčku k dalšímu chrámu, pod kterým byly naházené odpadky z obětin snad ze všech okolních chrámů. Dost děsivý pohled! Spousta průvodců cizích skupin se na nás mile usmívalo a zdravili jsme se navzájem, taktéž většina strážců byli milí a ochotní. Nevím, zda byl tento den něčím očarován, ale přál bych všem, aby měli takové štěstí. Když jsme opouštěli komplex ve 13.30h, začínaly se sem hrnout davy lidí, a to nejen turistů, ale hlavně místních, obtěžkaných obětinami. Na parkovišti se domlouváme, že bychom chtěli vidět chrám v Bangli, který je jen malou zajížďkou na cestě do Klungungu (jinak bychom se sem již těžko vraceli). Řidič sice není úplně nadšený, ale svoluje (koneckonců dostal dobře zaplaceno). Vstupné i s parkovným do chrámu Pura Kehen je 65000Rp za oba (sarong nutný). Je to státní chrám, poměrně rozsáhlý, jednoduše zdobený a s krásným vstupním portálem. Uvnitř chrámu roste obrovský fikus. Máme na prohlídku jen 20 min., tak se nikde zbytečně nezdržujeme. Po prohlídce sjíždíme do Klungungu a cestou se zastavujeme na vyhlídce Bukit Jambul. Pak už frčíme směr Padang Bay, kde máme poslední zastávku u netopýří jeskyně Goa Lawah a místního chrámu. Vstup je opět se sarongem za 6000Rp/os. Opět rada , abychom se s nikým nezaplétali do hovorů a jen fotíme. Je to zbytečné, protože v 15.30h, byl areál již celkem bez turistů a jen pár místních se povalovalo u vstupu. Chrám je sice malý, ale hezký a hlavní atrakce - netopýři, stojí za to. Jejich štěbetání je slyšet již od vchodu do chrámu, a u ústí jeskyně (může se jít jen před jeskyni) jich poletují desítky a v hroznech visí stovky poměrně velkých netopýrů. Nacházíme směrovku ještě k nějakému chrámu, tak vybíháme po mírně stoupajícím schodišti až k němu. Je to malý chrám nad jeskyní a nestojí za námahu. Poté se vracíme k autu a jedeme do apartmánu. Doma jsme v 16.30h, řádně utrmácení. Hygiena, jídlo, malý životabudič (hruškovice s kolou), internetový kontakt se světem, film a spánek. Zítra opět odpočinkový den.

18. 7. 2017  Út

Opět si ráno přispáváme. Po snídani jdeme do CD udělat pár fotek a hlavně domluvit zítřejší výlet s Ankarou (licencovaný řidič), který nás vezl již na Viržin Brach. Domlouváme si celodenní výlet za 500000Rp podle mého itineráře, poté další den výlet na pláže v PB (250000Rp) a konečně odvoz na letiště za 350000Rp.Po domluvě pokračujeme dál k leknínovému jezírku, nad nímž se tyčí místní chrám. Zde objevujeme snad jedinou v CD plážičku s bílým pískem, kde se dá koupat, protože je chráněná vlnolamy. Obcházíme jezírko až k moři, kde je také malá pláž, (jsou zde ale loďky pro výlety na moře), zde po pravé straně vyskakujeme na ochoz zídky a jdeme po něm až na samý konec, kde už se objevuje pláž. Je zde sice vody je do pasu, ale nikde živá noha (občas nějaké děti) a čistá azurová voda. Po tomto objevu pokračujeme dál po hlavní silnici až na konec CD, kde v zatáčce odbočuje malá silnička k dalším hotelovým resortům. I zde je několik malých bílých pláží, ale k nim je přístup jen přes resort. Vracíme se zpět s tím, že navštívíme místní chrám, ale protože nemáme sarong, tak nás paní nepouští dovnitř. Tak tedy příště. Odpoledne balíme věci k vodě a jdeme se slunit na námi objevenou pláž. Zůstáváme zde až do 17h. pak se vracíme, cestou ještě něco málo nakupujeme. Jídlo, sprcha, film drink a hajany. Zítra výlet.

19. 7. 2017  St

Budíček je v 7.45h, pak snídaně a v 9h přijíždí odvoz na dnešní výlet. Naše první zastávka je v Klungungu v areálu Taman Gili. Zde se dostáváme po zaplacení 12000Rp za vstup do paláce Kerta Gosa přes dost neodbytné prodavačky syringů. Fakt je, že byly levné a hezké – ty sarongy (1€). Areál je moc hezký a jediné zachované fresky s výjevy lidských hříchů či ctností jsou občas velmi působivé a morbidní (jedná se vlastně o bývalý soudní dvůr). Hned vedle je malé muzeum Daerah Semarapura, kde toho sice k vidění moc není (v pěti místnostech jsou obrazy, sochy, masky, historické fotografie a věci denní potřeby), ale je v ceně. Z Klungungu odjíždíme do Gyanyaru, kde se zastavujeme jen v chrámu Pura Dalem Teges. Hned za Gyanyarem leží malé městečko Kutri, kde navštěvujeme chrám Pura Dharma Durga Kutri. Zde po prohlídce platíme dar 10000Rp a pak už míříme k vodopádům. Místo naplánovaných Tegenunganských vodopádů nás  veze k Blangsingskému vodopádu, prý jsou si podobné. Vstupné je 10000Rp. Je to mohutný asi 30m vysoký vodopád a je v obležení spousty lidí – hodně se jich tu koupe. Zde jsme svědky dramatické scény, kdy 2 malé děti při přechodu přes lávku spadly do říčky z vodopádu a obětavý balijec do ní bez rozmýšlení skočil a děti vytáhl. Nikomu se nic nestalo, matka (běloška) děti sebrala a ani mu nepoděkovala. Zdržujeme se zde dobré půl hodiny, procházíme se po zdejších cestičkách, pak se se mnou nějaká muslimka chtěla dvakrát vyfotit a vracíme se zpět k autu. Ještě jdeme k místnímu chrámu Pura Dalem Desa Pakraman Blangsing a jedeme na poslední zastávku do chrámu ve vesničce Sakah. Tu nějakou dobu řidič hledá, ale nakonec je úspěšný a chrám Pura Puseh Canggi nalézáme. Celkem velký chrám, nikde živáčka, ticho, pusto a prázdno. Sarongy jsme si dát museli. Odtud sjíždíme na hlavní silnici do PB a CD. Zbytek dne trávíme u apartmánu – sprcha, jídlo, drink, film. Zítra koupání.

20. 7. 2017  Čt

Dnešek je poslední den, kdy máme domluvený nějaký výlet. Po snídani vyrážíme v 9h na koupání a prohlídku pláží v PB. Podle sdělení našeho řidiče je moře dopoledne klidnější, tak snad si konečně i zašnorchlujeme. Jako první navštěvujeme asi po 30 min. jízdy pláž Blue Lagoon Beach, která je opět podle našeho řidiče lepší na šnorchlování. Ani nejsme překvapeni, že musíme zaplatit vstupné 5000Rp/2 osoby. Z parkoviště sbíháme po schodech až k pláži. Je moc hezká, ale jelikož je voda po ránu ještě hodně vysoko, je dost problém najít kousek suchého písku na pláži. Moře je krásně modré a relativně klidné. Rychle pořizujeme nějakou fotodokumentaci, protože tu zatím nejsou téměř žádní lidé, a pak hurá do vody. Ta je příjemně osvěžující. Dno se jen pomalu svažuje, tak se dá jít poměrně daleko od břehu, což je fajn pro potápění a pro Libu. Korály jsou hodně poničené, nicméně krásných a barevných ryb je všude spousta. Po delším přemlouvání se jde se mnou potápět i Liba, ale dlouho jí to nevydrží. Alespoň jsme všechnu tu výstroj netáhli nadarmo. S Ankarou jsme domluveni, že zde pobudeme 2 hodiny a pak se přesuneme na vedlejší pláž White Sand Beach. Při přesunu projíždíme kolem přístavu v PB, odkud odjíždějí lodě a trajekty na Lombok či Nusa Penida. Přístav je velká, úžasná zátoka s křišťálovou vodou, plná také malých rybářských člunů. Je obrovská škoda, že ji nevyužívají i jinak. Druhá pláž je sice hned za výběžkem pobřeží přístaviště, ale přístup k ní je tak zastrčený, že bychom ji snad ani sami nenašli a navíc cesta k ní vede velkou oklikou. Místní vydřiduši po nás chtějí vstupné 10000Rp/os a nám nezbývá než s těžkým srdcem zaplatit. Trvá nám minimálně 5 min. než sejdeme spoustu schodů a projdeme neupravenou cestičkou přes hájek až k pláži. Pláž je o něco větší a snad i hezčí, než předchozí. Začíná pozvolný odliv, takže se plocha k ležení podstatně zvětšuje, ale jsou zde pěkně velké a silné vlny. I zde se mi podařilo se několikrát nechat spláchnout vlnami, než jsem se dostal dál na moře, kde to už jen příjemně houpá. Vlny, jejich velikost a síla jdou v určitých intervalech, tak je dobré si to omrknout, abyste se v pohodě dostali dál na moře. Přestože nám zde potápění nebylo Antarou doporučeno, i zde se to dá a dost mě to naštvalo, protože jsem nechal věci v autě. Další 2 hodiny koupání a slunění uběhly jako voda a my se vracíme k autu. Velkým nedostatkem těchto pláží je úplná absence nějaké převlékárny – za ty peníze, takže pokud nechcete ukazovat své pozadí okolí, jedete v mokrých plavkách nebo se na pláži či za keříkem trápíte s ručníkem. Po půl hodině jízdy jsme u apartmánu. Důkladná sprcha na odstranění písku, pití a odpočinek. Navečer vyrážíme ještě na drobný nákup do obchůdků na opačném konci CD, večeře, drink, film a spánek. Z moře jsme slušně uondaní.

21. 7. 2017  Pá

Ráno vstáváme až po 8.h, prší, fouká silný vítr a jsou opět velké vlny, které buší a stříkají až na terasu restaurace. V 8.30h jdeme na snídani a pak jsme až do 11h na Netu. Přes poledne jdeme okouknou, za co utratit poslední peníze. Jelikož se opět vyčasilo a sluníčko pěkně pere, sedíme na ochozu moře u naší objevené plážičky, kocháme se pohledem na moře a nedaleké ostrůvky a kecáme. Do apartmánu se vracíme po 16.h. Popíjíme čaj na terase. Večer jídlo, drink, film a jdeme spát.

22. 7. 2017  So

Dnešek je poslední celý plnohodnotný den našeho pobytu. Opět si přispáváme a po 8.30h jdeme na snídani. Já si chci ještě koupit sarong a také se chceme podívat do místního chrámu, kde sarongy potřebujeme. Jedná se běžný, nijak atraktivní chrám, ale z jeho horní části, kam šplháme po schodech, je úžasný výhled nejen na moře, ale na velkou část CD. Chvíli se zde zdržujeme a vychutnáváme si výhled a klid. Pak si jdeme opět sednou na naši plážičku, kde trávíme dobré 2h. Po návratu do apartmánu si jdeme ještě sednout k bazénu, ale protože fouká dost silný vítr, brzy to balíme a jdeme od moře. Navečer začínáme balit věci na zítřejší odjezd a už se těšíme domů. Večer film, jídlo, drink a jdeme spát po 23.h.

23. – 24. 7. 2017  Ne - Po

Ráno pozdější snídaně, ještě dobalujeme zbytek věcí a v 11h pro nás přijíždí Antara, aby nás odvezl na letiště. Cesty jsou celkem volné, takže za 1h a 45 min. jsme na letišti. Teď, když máme čas se porozhlédnout zjišťujeme, že místní letiště je dost velké a moderní. Jdeme na odbavení, které již probíhá. Před námi je plno mladých a hodně hlučných australských surfařů, a tak jsme rádi, když máme vše bez komplikací za sebou. Ve free zóně zjišťujeme, že je zde vše hodně drahé a máme problém utratit posledních 70000Rp. Kromě magnetek, přívěšků aj. cetek tu není nic pod tuto cenu, ani káva. Nakonec kupujeme balíček obyčejného pytlíkového čaje za 60000Rp (skoro 110,-Kč) – dost síla! Odlet do Taipei je přesný, nad Borneem a Filipínami jsou slušné turbulence. Letiště v Taipei je poloprázdné, protože se blíží půlnoc a tak zabíjíme 2h čekání zevlováním po obchodech. Odlet do Frankfurtu je opět načas a před námi je 13h nekonečného letu. Naštěstí není letadlo plné a my se můžeme roztáhnout na celou trojsedačku. Jídlo je dobré, pití je dostatek, nad polárním kruhem (letíme jinou trasou po severním pobřeží Ruska) jsou občasné turbulence a konečně přistáváme ve Frankfurtu. Zde zažíváme malou nepříjemnost. Protože jsme vyšli ven z transferu, musíme projít opět celní kontrolou, která naše zavazadlo (brašna s kamerou a příslušenstvím) vyhodnotila jako obsahující výbušninu, což měl potvrdit i test detekčním papírkem. Samozřejmě je přivolán policista, kterému ale nerozumíme co chce, a tak s náležitou opatrností vytahují z brašny všechen obsah, důkladně prohlížejí a brašnu náležitě prohmatávají. Asi po 10min. prohlídce nám děkují, že nic nenašli a my můžeme vstoupit. Odlet má 30min. zpoždění kvůli nějakým opozdilcům, což neopomene komentovat náš kapitán letadla jako nekompetentnost frankfurtského personálu. Po 50min. letu konečně přistáváme v Praze. Vlak nám ujíždí před nosem, ale za další hodinu už jedeme v Regiu do Ostravy. Doma jsme po 17.h, po 30h strávených na cestě, v pořádku, živí a zdrávi.