Jdi na obsah Jdi na menu
 


Malajsie a Borneo 2015

15. a 16. 7. 2015 St, Čt      Cesta

Ráno v 7.30h odjíždíme z Ostravy Svinova do Brna, přestup, a pak do Budapešti – Keleti Pú. Vše jde na čas. V Budapešti sice trochu na nádraží tápeme při hledání metra, ale nakonec vše OK. Horší je to s jízdenkami. Jediné dva automaty, které jsme objevili jsou plně obsazeny a také systém výběru  jízdenek je dost nesrozumitelný. Ještě že je tu možnost přepnout slovenštinu. Po okoukání jak to dělají druzí se nám daří koupit 6 lístků a můžeme do metra. Zde se pro jistotu doptáváme nějaké domorodkyně. Cesta s přestupem na Deák Tér a modrou trasou č. 3 na konečnou. Odtud busem dost dlouho (45 min.) na letiště – konečná. Relativně malé letiště a hlavně dlouhé čekání na odlet ve 20.10h. Mě si na letišti vychutnali, kompletní prohlídka bez i s pípákem, boty dolů, ukázat chodidla, no co lepšího si přát do začátku! Nakonec máme asi 20 min. zpoždění, ale hlavně že sedíme v letadle. Cesta A-319 do Istanbulu trvá asi 1.45h + 1h časový posun. Přistáváme na menším terminálu, s o to větším přetlakem lidí. Na přestup máme 2h, tak nespěcháme. Nakonec odlétáme A-300 s asi 50 min. zpožděním. V letadle jede klimatizace naplno, a tak vytahujeme deky a erární ponožky. Let je úplně klidný, milá a přívětivá posádka, dobré jídlo a dostatek pití. Letíme asi 11 h + 5 h časový posun. Většinou pospáváme, protože toho máme za celý den dost. Do Kuala Lumpur přilétáme po 17.h místního času. Něž se vymotáme k odbavení trvá nám to asi 30 min. Stále nemůžeme najít místo, kde si můžeme vyzvednout zavazadla, až posléze zjišťujeme, že musíme nasednout na červený vláček, který nás během asi 5 min. doveze do další letištní haly, kde jsou nejen zavazadla, ale i EXIT. Zde také měníme nějaké peníze do začátku (1$ = 3,56 RM) a jdeme do fronty na odbavení. Postupujeme celkem rychle a u okýnka nám snímají otisky prstů. U východu z haly kupujeme kupón na taxi (pevně stanovená cena 102 RM kamkoli v KL). Venku je vzduch samozřejmě jako v prádelně. Čekáme asi 15 min. než na nás přijde řada (odvoz je organizovaný) a v 18.45h konečně odjíždíme do hotelu. Jelikož řidič stále telefonuje s centrálou, je nám jasné, že neví, kde náš hotel je (i když jsme mu dali adresu). Nakonec to řeší s nějakými kolegy až v Čínské čtvrti. Když vidíme ten mumraj, vůbec se mu nedivíme, že nevěděl. Po krátkém motání se konečně ocitáme před hotelem. Řidič se po několikáté omlouvá a pomáhá nám se zavazadly. Milá Číňanka nás vítá a po nezbytných formalitách dává klíče od pokoje. Po vybalení jdeme s Jakubem obhlédnout nejbližší okolí, tržnici a hlavně koupit čaj. Celá tržnice je osvětlena lampióny, stovky stánků se vším možným a plno orientálních vůní z okolních jídelen a restaurací. Asi po hodinové obhlídce se konečně vracíme do hotelu udělat čaj, něco zakousnout a osprchovat se. Totálně uondaní jdeme spát kolem půlnoci. Zítra nás čeká prohlídka KL.

 

17. 7. 2015 Pá     KL prohlídka 1

Vstáváme v 7h, snídaně a kolem 8.h¨ vyrážíme na okružní cestu po China Town. Proplétáme se uličkami a podle mapky se snažíme dostat na Masjid Jamek k mešitě. Bohužel je pátek (muslimská neděle), tak nás dovnitř nepustili. Pokračujeme na Merdeka Square, odkud je krásný výhled a Sultan Abdul Samad  Building, Royal Selangor Club, stožár, Národní knihovnu a další památky. Pak se vracíme k hotelu a postupně začínáme hledat jednotlivé chrámy, které jsou vesměs zastrčeny v uličkách, podle mapy dost špatně hledají a spoustu z nich nacházíme spíš intuitivně. S některými nám není schopna poradit ani policie, ale nakonec všechny vybrané nalézáme. Až na poslední z navštívených chrámů nám nikde nebránili ve fotografování, ale i tam jsem nějakou fotku udělal. Ještě přecházíme nadchodem rušnou cestu do čajovny, kde si Jakub kupuje čaj, a vracíme se na poledne do hotelu, protože je nesnesitelné vedro. Chtěli bychom stihnou ještě Little India (podle mapy se to opět nějak nedaří) a nejsmutnější je, že máme stále silnější pocit, že zdejší lidé nejsou nijak ochotni poradit nebo dělají, že nerozumí (to se nám potvrdilo později na Borneu, kde to bylo zase naopak). Nakonec nám s nasměrováním pomáhají nějací Evropané, díky nimž objevujeme další chrám, kde dokonce probíhá nějaký obřad. Fotím, filmuji až jsem zapomněl batoh s penězi a doklady ležet na zídce. Naštěstí tam zůstal!! Nakonec nalézáme vstupní cestu i do Little India, ale místní mešita, v podstatě jediný objekt našeho zájmu, je opět pro bezvěrce zavřena, takže jen procházíme kolem a přes zavřenou tržnici zpět. Cestou k hotelu kupujeme nějaké ovoce a ještě později jdeme opět na tržnici, tentokrát do Central Marketu. Kupujeme nějaké drobnosti na další den, hotel, sprcha a spánek. Zítra máme v plánu Lake Gardens (Jezerní zahrady).

 

18. 7. 2015 So     KL prohlídka 2

Vstáváme v 7.30h, a první co jdeme zajistit jsou jízdenky do Tanah Rata (Cameron Highland). Krátké klasické bloudění po autobusovém nádraží (dálkové jízdenky jsou asi 200m bokem), ale nakonec depo nalézáme a jízdenky si kupujeme. Stojí 40RM, což je víc než jsme čekali. Odtud jdeme pěšky do Lake Gardens, cestou se stavujeme do infocentra pro mapky, letáčky a rady. Asi po 15 min. docházíme k Národní mešitě (Masjid Negara). Je to novostavba, nic pěkného a navíc opět nepřístupná. Je tu ale plno fontánek, které v tom vedru zpříjemní chvíli oddychu. Hned u mešity je staré KL vlakové nádraží, krásná zdobná bílá budova a naproti honosná administrativní budova Malajských drah. Kousek se vracíme a jdeme do kopce kolem Národního planetária k Muzeu islámského umění – samozřejmě zavřeno. Pokračujeme až Bird parku, kde je fronta tak na hodinu čekání, a to je 10 h. Procházíme teda dál až do Motýlího parku (Taman Rama Rama), kde není žádná fronta, a to co nás tu čeká je prostě úžasné. Minimálně stovky třepotajících se motýlů možná ve 30 - 40ti druzích nalétávají na nás, někteří malí, drobní, jiní velcí jako menší ptáci. Spousta si na nás sedá, takže o fotky a video není nouze. Je zde miniaturní džungle se spoustou rostlin, jezírka s rybami, malé vodopády, krmítka motýlů. Trávíme zde skoro 2 hodiny a stále je co objevovat a na co koukat. Na zpáteční cestě bychom se chtěli zastavit v Orchid garden a Hybiskus park, bohužel oba jsou zavřeny, což nás hodně mrzí. Pokračujeme do obory s jeleny - Deer park, ti jsou zalezlí ve stínu, tak je nejde ani vyfotit, ale o kousek dál po vycházkových chodnících docházíme do centra parku, kde jsou jezírka, občerstvení a ozdobná parková výzdoba. Kupujeme vodu a chvíli odpočíváme a vychutnáváme si klid a pohodu. Postupně procházíme kolem centrálního jezera Tasik Perdana a na okraji parku procházíme podchodem do Národního muzea. Víc jak hodinová prohlídka nám dává možnost nahlédnout do celkového vývoje Malajsie. Je zde spousta hezkých a zajímavých exponátů. Některé jsou vystaveny i ve venkovním prostranství muzea, tak okukujeme i ty. Vracíme se zpět přes Lake Gardens, začíná poprchat až se spustí celkem vydatný déšť. Ten asi po 20 min. ustává, a tak opouštíme altánek a vracíme se stejnou cestou zpět do hotelu. Asi po 1/2h jsme konečně v hotelu. Sprcha, večeře a spánek.

 

19. 7. 2015 Ne     KL prohlídka 3

V noci byla bouřka a pršelo. Ráno jsme nemile překvapeni, protože vytrvale prší až do 10h. Nálada je pod psa. Když se po 10.h trochu vyčasí, vyrážíme na poslední prohlídku, kterou jsme si naplánovali – jeskyně Batu Caves. Po info z recepce zjišťujeme, že nám bus stojí kousek za hotelem, asi 4 min chůze. Máme štěstí a hned nasedáme. Chvíli ještě čekáme, až náhončí ukončí vyvolávání a za 3RM/os. vyrážíme. Cesta je pohodová, bez zácp a trvá asi 20 min. Bus stojí pod viaduktem asi 50 m od vstupu do areálu, kde je již patřičně živo. Již z dálky je vidět obrovskou sochu Lorda Murugana, vysokou téměř 43 m a v zápětí stoupáme po avizovaných 270ti schodech až do hlavní jeskyně. Celou dobu poprchá a my jsme rádi, že jsme již v jeskyni. Postupně procházíme celou jeskyní, prohlížíme si její výzdobu a vybavení a na jejím konci nás čekají další schody a další, tentokráte otevřená jeskyně s hinduistickým chrámem. Prohlížíme si vše co je zde k vidění, fotíme a filmujeme. Na zpáteční cestě se bavíme řáděním opic, které od turistů loudí jídlo. Když jsme sešli hlavním schodištěm a chtěli jít zpět na bus, všimli jsme si, že po pravé straně podél hory jsou další chrámy. Jdeme si udělat nějaké fotky a zjišťujeme, že součástí posledního hinduistického chrámu věnovanému Hanumanovi je další velká jeskyně Ramayana Cave, o které se nikde nepíše. Zde se platí 5RM. Celá jeskyně je zasvěcená hinduistickým výjevům a božstvům líčících příběh Rama ve znázorněných výjevech podél stěn jeskyně. Za obrem se klenba jeskyně zvedá v obrovský vysoký dóm a po schodech se dá opět vystoupat téměř k jeho stropu. Odtud je pak hezký výhled na celou jeskyni. Při odchodu z areálu chrámu jsme si všimli, že je zde zastávka vlakové stanice, a tak zkoušíme další druh dopravy po KL. Jízdenky kupujeme u pokladny. Den chceme zakončit u Petronas a tím dát KL vale. Musíme jednou přesednout na KL Sentral, a odtud jinou společností a linkou na stanici KLCC. Z podzemky vylézáme hned pod Petronas a je fakt, že pohled na dvojčata zespodu je úchvatný. Obcházíme je kolem a fotíme a filmujeme. Sluníčko už zase nějakou hodinu pěkně pálí, tak se jdeme ještě podívat do vedlejšího obrovského nákupního centra. Jako praví čajomilové objevujeme v suterénním hypermarketu pro nás úžasné čaje. Jednak luxusní japonské zelené a ještě luxusnější Tchaj-wanské oolongy. Bereme asi 3 kg různých druhů a s blaženým uspokojením odcházíme. V místním japonském bistru kupujeme ještě něco k snědku a jedeme zpět na hotel. Protože je ještě relativně světlo, stavujeme se u hotelu v malém marketu, kde nacházíme další čaje, tentokrát z Myanmaru (sice žádná vysoká kvalita, ale u nás absolutně nedostupné a opět za směšnou cenu!). Jídlo, očista, relax a další plánování. Zítra v 10.30h odjíždíme do Cameron Highland.

 

20. 7. 2015 Po     Z KL do Cameron Highland

Ráno se vstáváním nespěcháme, protože máme vše relativně zbaleno. Bus odjíždí až v 10.30h a je asi 5 min. od hotelu. Na poslední chvíli měníme ještě nějaké dolary, abychom měli na zaplacení hotelu v Cameron (1$ = 3,72 RM). Na busovém nádraží je celkem zmatek a hlavně smrad a z jízdenek za 40RM jsou rázem jízdenky za 35RM a odjezd v 10.30h je v 11.20h. Jsme sice ujištěni, že bus v 10.30h nás vezme, ale má zpoždění 10min. Přijíždí v 10.50h, v 11h začíná nakládat lidi a v 11.20h konečně vyjíždíme. Cesta po dálnici ubíhá rychle a pohodlně a zasekáváme se až v Tapah, kde je velká zácpa (jsme zde ve 13.30h). Zde nám řidič rozdal sáčky na slabé žaludky a začíná klikatá cesta plná zatáček přes Ringlet do Tanah Rata. Všude kolem je krásná příroda. Před Ringletem míjíme hned u silnice hezké vodopády Lata Iskandar. Přestože je Brinchang jen 5 km za TR a naše ubytování o další asi 4 km dál, stane se to naší noční můrou. Místní silnice z TR je totálně ucpaná (všichni z měst se míří ochladit do hor), je 16.30h a žádný bus už z TR nejede a taxikáři nás odmítají odvézt. Nakonec jednoho ukecáme, aby nás vzal alespoň do Brinchangu za 10RM. Dál všichni odmítají a my jsme zoufalí, protože je večer na krku. Nakonec nás jeden bere za nekřesťanských 40RM. Pro nás je to sice drahé vysvobození, ale také jízda smrti, protože předjíždí a objíždí auta zleva zprava a vynucuje si přednost. Počasí se kaboní, začíná se stmívat, ale my konečně stojíme před hotelem! Je to rozsáhlý apartmánový komplex a tak nás vezou i s bagáží golfovým vozíkem. Máme obrovský apartmán s ložnicí, obří terasou a krásným výhledem na okolí. Kromě rehabilitačních salónů tu celkem nic není, jeden obchůdek a tržiště. Vyrážíme na obhlídku a něco nakoupit. Bereme nějaké smažené houby v těstíčku (aspoň něco teplého), vodu a chleba. Zbytek dne trávíme v apartmánu, protože venku stejně prší. Je chladno a vlhko.

 

21. 7. 2015 Út      Čajové plantáže BOH a Gunung Brinchang

Ráno vstáváme v 7.30h. Je sice zamračeno, ale neprší. Po informaci na recepce, kterým směrem se máme vydat, vyrážíme na čajové plantáže. Jak na plantáže, tak i na Gunung Brinchang vede silnice, ale že bude tak frekventovaná, to jsme netušili. Od hotelu na plantáž je to asi 2,5 km. Po cestě jsou nádherné výhledy jak na samotné plantáže, tak i na okolní kopce. Asi po hodince pomalé chůze a focení přicházíme k BOH Tea factory, kde je k vidění jak krátká video reportáž o pěstování a zpracování čaje, tak i několik pohledů na výrobní zařízení. Proti továrně na Srí Lance, kterou jsme si mohli celou projít, je to ale bída. Ještě větší zklamání nás čeká v podnikové prodejně čaje, hned vedle továrny, kde kromě několika pytlíkových čajů z 90% aromatizovaných či instantních čajů 3 v 1 byli jen 3 druhy sypaných čajů, což nebyla ani plná nabídka z internetu. Navíc všechen sortiment lze koupit jen o pár senů dráž v kterémkoliv marketu. Při zpáteční cestě se vracíme kousek po stejné cestě, až docházíme na rozcestí ke Gunung Brinchang (2031 m.n.m.). Odtud nás čeká asi 6 km prudkého stoupání po silnici až na vrchol, kde jsou telekomunikační stožáry a menší rozhledna. Po cestě jsou krásné pohledy do krajiny a na čajové a zeleninové plantáže. Cestou míjíme také jednu z mnoha jahodových plantáží (jahody jsou tu asi 2x dražší než u nás). Pak už následuje jen deštný prales, horko, vlhko a prudké stoupání. Po nekonečných zatáčkách docházíme konečně k Mossy Forest, malé chodníčkové procházce v deštném pralese, kde vidíme i naše první láčkovky. Je to hezká procházka, ale počasí se začíná kazit, všude jen mlha a začíná pršet. Chvíli čekáme v malém altánku, a potom vyrážíme na zbytek cesty na vrchol hory, který je asi 400m chůze. Zde už je silná mlha, kdy vidíme sotva na 30 m, takže z rozhledny dohlédneme tak tak dolů. Navíc se pořádně rozpršelo a nevypadá, že by chtělo přestat. Chvíli čekáme, ale když nepřestává, scházíme alespoň do altánku u Mossy Forest. Zde se spustil pořádný liják, ve kterém se nedá jít 6 km zpět. Naštěstí se tu objevují nějací Angličané s jeepem a jsou ochotni nás svézt dolů na čajové plantáže. Cesta je dost hororová, protože mlha, potoky valící se vody a silný déšť velmi ztěžují jízdu, ale zvládli to! Jak bychom asi vypadali, kdybychom museli jít pěšky!! Na plantážích je opět obloha protrhaná a svítí sluníčko. S díky a malým bakšišem se loučíme a zbytek cesty docházíme pěšky za občasných přeháněk. Po 16.30h jsme konečně v apartmánu. Zbytek dne prší, tak sušíme co a jak se dá (všude je vlhko) a také relaxujeme.

 

22. 7. 2015 St      Tanah Rata a Brinchang

Ráno nespěcháme, protože před sebou máme spíš odpočinkový den v Tanah Rata. Když nic nejede, chceme si vzít taxi, ale v tom se objevuje bus, tak naskakujeme. Cena je 3RM a cesta trvá asi 15 min. V TR si jdeme nejdříve zajistit jízdenky na zítřejší další přesun – na Penang. Platíme 39RM/os. a odjezd je v 9.00h. Cestou obhlížíme, kde si zajdeme na oběd a po několikerém dotazu na směr k Robinsonovým vodopádům se vydáváme správným směrem. Od autobusového nádraží je to asi 1,5 km směrem k nemocnici. Příjemná procházka, sluníčko svítí, po cestě navštěvujeme hinduistický chrám a zmíněné vodopády jsou spíše větší peřeje v úseku asi 200 m. Voda je tradičně silně zakalená, ale při větším stavu vody mohou být vodopády docela působivé. Při návratu do centra TR měníme nějaké peníze (1$ = 3,73 RM) a náhodně nacházíme doporučovanou restauraci z průvodce. Nejdříve výborný zázvorový čaj na osvěžení a následuje menu za 13RM, jehož součástí je i námi vybrané maso z omezené nabídky. Je to obrovská porce o několika chodech, kterou sotva dojídáme. Vychutnáváme si jídlo asi hodinu a ani se nám nechce vstávat. Jelikož čas pokročil, vynecháváme Paritovy vodopády (je to stejně jen větší splav) a jdeme na bus do Brinchang. Zde nám ochotné informátorky sdělují, že zítřejší bus na Penang nám zastaví po dohodě u hotelu a nemusíme tudíž na taxi (hotel nám ho nabízel do TR za 35 RM) do TR a navíc ušetříme hodinu času. Běžíme to tedy vyřídit, abychom stihli bus v 15.40h. Ten ale nakonec jede o 30 min. později, žádné křeče! V Brinchang vysedáme u nám známého stanoviště taxi a vracíme se kousek zpět na odbočku k chrámu Sam Poh. Ten je asi 1 km po silnici. Když konečně dorazíme k chrámu, jsme ohromeni jeho velikostí a rozlehlostí. Při prohlídce hlavního chrámu se najednou rozezní hudba a my jsme svědky obřadní mše. Vše si filmuji, aniž by někdo cokoliv namítal. Pro nás Evropany hodně exotické. Trávíme zde asi hodinu a na zpáteční cestě se ještě stavujeme do hinduistického chrámu opodál. V celkem nově postaveném chrámu probíhá rekonstrukce, ale nikdo nám nezakazuje prohlídku. To u vchodu do sikhského chrámu je nejen oznámení o zákazu vstupu „bězvěrcům“, ale sedí tu i zlověstně se tvářící „hlídač“, tak raději ani nefotím a jen procházíme. Vracíme se do centra Brinchang, něco nakupujeme, a protože bus má jet až za 45 min., vydáváme se ty 2,5 km pěšky. Cesta je sice stále do kopce, ale je v pohodě. Celý den bylo krásné počasí, což nás po předchozích přeháňkách hodně potěšilo. Večer pak otvíráme víno (29RM – nejlevnější co bylo, jinak stojí od 40RM výše, ta cena však byla na kvalitě znát!), chvíli kecáme, balíme kufry a jdeme spát.

 

23. 7. 2015 Čt      Z Cameron Highland na Penang

Ráno vstáváme v 7h, abychom ještě dobalili, posnídali a v 9h je domluven odvoz od protějšího hotelu. Bus přijíždí v 9.30h a z nás konečně padá silná nervozita, že bychom neodjeli. Cesta je pohodová, busy mají hodně místa na nohy. Nevracíme se do Tapah, ale jedeme přes Ipoh. Cesta je opět samá zatáčka, a teprve od Ipohu najíždíme na dálnici. Se dvěmi krátkými zastávkami jsme na Penangu po 14.h. Bus nás dost nepochopitelně vysazuje všechny na rušné ulici někde v čínské čtvrti a my nemáme absolutně představu, kde to vlastně jme. Proti Cameron Highland je tu hrozné vedro. Jsme celkem bezradní a tak asi po 10 min. rozhlížení se nakonec bereme taxi za 40RM a jedeme do apartmánu v Batu Ferringhi, který je minimálně 20 km za Georgetownem. Řidič, starý Číňan, již nedaleko apartmánu trochu kufruje, pak volá naší domácí (thajské slečně) a ta nás vyzvedává asi 300m od ubytování. Je to krásná vila asi s 5 apartmány, plně vybavená (domácí nám dokonce nakoupila) a venku jezírka a akvária. Krása na relax. Jsou zde s námi jen starší Holanďané. Chvíli si dopřáváme oddech a po 17.h jdeme k moři se trochu osvěžit. Pláž je hezká písečná, ale moře je horké, zakalené, špinavé a plné nějakých sinic. Navíc zde létá plno lidí na padácích. Po hodině „relaxu“ se vracíme na apartmán. Sprcha a jdeme na večeři do nedaleké indické restaurace. Jídlo je dobré a relativně levné. Po večeři jdeme na průzkum zdejšího Night marketu, což je stánkový prodej nejrůznějších „značkových“ věcí.  Součástí je i obrovská jídelna, kterou prověříme v dalších dnech. Večer ještě plán na další den a spánek.

 

24. 7. 2015 Pá     Kolem Penangu

Dnešní den byl naším smolným dnem. Ráno jsme si přispali, v klidu se vypravili a vyrazili až v 9.45h. Cesta do centra Georgetownu je pohodová, asi 30 min. busem 101. Vystoupili jsme u Komtaru (asi nejlepší a nejvyšší orientační bod ve městě) a v plánu jsme měli Hadí chrám na jihu ostrova. V průvodci jsme našli, že pár kilometrů za chrámem je rybářská vesnička s chrámem zasvěceným Sam Pohovi, tak proč tam nezajet přímým busem. A tím se všechno podělalo. Bus 302 jel do vesničky přes všechny možné okliky víc jak 3h!, což nás posléze přivádělo k šílenství, protože nebylo kam přestoupit. Když jsme vysedli ve vesničce (Batu Maung), nikdo o chrámu nic nevěděl! Do vesničky (jak jsme později zjistili) to byl ještě kus cesty, navíc se spustil liják, tak jsme přeběhli na druhou stranu a hned jeli zpět. Řidička, která nás vezla tam i zpět nám naštěstí ukázala, kde máme přestoupit na bus do chrámu. Po 40min. jízdy a 2 zastávkách v busu 401E jsme se konečně dostali k vytouženému chrámu, absolutně bez nálady. Hadí chrám byl sice hezký, ale zase nijak výjimečný. Vstup zdarma, dokonce i do místnosti za hlavním chrámem, kde se ve třech teráriích krčily krajty a naaranžovaní gumoví hadi. Vztek nás postupně přešel a byli jsme rádi, že za celý den uvidíme alespoň něco. Busem 401E (rychlobus) jsme pak pokračovali i zpět do centra. Jaké bylo naše překvapení, když jsme byli na necelých 40min. v centru! Zde jsme rychle přeskočili na bus 203, abychom ještě stihli chrám Kek Lok Si. Cesta je opět pomalá, město je ucpané a nám se zase zvedá tlak. Po 17.h vysedáme pod chrámem, a protože ho mají v 18h zavírat, běžíme o závod, abychom viděli alespoň něco. Nikde žádné tabule či směrovky, tak to bereme najisto oklikou po silnici. V 17.15 jsme v chrámu (na vstupu je sice otevírací doba dokonce do 18.30h - ale stejně to neplatí, v 18h všechny vyženou z chrámu ven za úderů zvonu) a doslova probíháme všechny chrámy. Na pagodu nás nějaká domorodkyně nechce pustit, i když jsou tam lidé a za námi přicházejí další. Nejdříve si říká o peníze a potom nás po celkem vypjaté debatě pouští na omezenou dobu 5 min. Nemíníme ji dodržet a vylézáme až do horního patra, odkud je překrásný výhled. Za námi dobíhá ještě několik opozdilců. Mezitím se rozbuší zvon oznamující opuštění kláštera. Scházíme pomalu dolů, kde už jsou zavřena vrata a společně s ostatníma hledáme další východ. Nakonec nám otevírá nějaký zřízenec a pouští nás na hlavní nádvoří. Ještě poslední fotky a scházíme zadním schodištěm na parkoviště pod chrámem. Bus jede až za 30min., trochu mrholí, ale to nevadí. Jedeme ke Komtaru, kde chytáme bus 102 k našemu apartmánu. Je po 20.h, prší a my přebíháme z busu do tržnice a jídelny něco zakousnout po úmorném dni. Jídlo si zde můžete vybrat z mnoha přítomných vývařoven, a že je z čeho vybírat, stačí nahlásit číslo stolu a vše vám přinesou. Platí se u stolu. Průměrná cena je okolo 8RM. Jsme sice úplně promočení, ale nakonec spokojení. Sprcha, sušení, plán na další den a jdeme spát.

 

25. 7. 2015 So     Národní park Taman Negara

Ráno vstáváme v 7h, rychle chystáme snídani a kolem 9.h odcházíme. Stavujeme se na ranním marketu kousek od apartmánu, kde kupujeme nějaké ovoce (mandarinky - balíček 5RM a 3 banány - 3RM). Busem do NP je to kousek (asi 15 min.). U vchodu do parku je už spousta lidí, hlavně školních výprav. Každý se musí zaregistrovat vyplněním formuláře (jméno, č. dokladu, národnost, tel., doba odchodu a hlavně trasa), dostane kartičku s potvrzením a mapku parku. Vybíráme si asi nejdelší trasu přes pláž Pantai Keracut na další pláž Teluk Kampi. Mrzí nás, že i zde je Canopy walk zavřen kvůli údržby. Zprvu vede cesta po rovince kolem pláže Teluk Bahang a po chvíli začíná stoupat do vnitrozemí. Stoupání a klesání jsou stále strmější, ale i když je v pralese vlhko, vedro až nedýchatelno, máme dost sil. Mapky nám sice připadají dost nepřesné, ale zatím nejsou problémy. Na rozcestí se vydáváme k jezerům Tasik Meromiktik, což má být nějakých 600m. Opět několik prudkých stoupání a sešupů, ale určitě je to dál, než bylo uvedeno. Jezera jsou hodně vyschlá a v podstatě přecházejí do moře. Odpočíváme na první pláži Pantai Keracut. Ani zde není, byť daleko od civilizace moře nijak čisté. Po 30min. pauze se zvedáme a jdeme dorazit naši cestu na konečnou. Bohužel netušíme, že tento poslední úsek bude pro nás šáhnutím si na dno našich sil. Vracíme se na rozcestí a zde to po krátké trase začne hodně prudké, dlouhé stoupání za pomoci provazů, přes kořeny, kameny, pak klesání a další stoupání. Zastavujeme snad každých 100 m, abychom se vydýchali. Ovoce i banány jsme snědli, voda téměř vypitá. Vrchol je stále v nedohlednu a když se na něj vyhrabeme, hned je z něj další hodně prudké klesání a my jen doufáme, že skončí u moře. Jsme fakt dost grogy a jaksi nikdo z nás nemluví, jak to bude s návratem, protože doba již také pokročila. Je nám však jasné, že to zpět nedáme a budeme si muset nějak sehnat člun na zpáteční odvoz. (je pro 10 lidí za cenu 150RM/člun). Po prudkém sešupu jdeme asi 20min. po rovince, kličkujeme po pralese a když se začne objevovat stále více odpočívadel je nám jasné, že moře musí být nadosah. Konečně se objevuje pláž Teluk Kampi, na ní srub a u něj dva maníci, kteří ověřují naše kartičky. Těší nás, že se snad u nich v nejhorším případě dobereme pomoci. Po nějaké době přicházejí další turisté. Je to rodinka z Austrálie, která má na 16.h domluvený odvoz člunem (ten se domlouvá u vstupu do parku, ale nás nenapadlo, že to bude tak obtížné). Po domluvě jsou velmi ochotni nás vzít na palubu s sebou. Padá nám kámen ze srdce a využíváme zbytek času k odpočinku a koupání. Moře opět plné nějakých sinic a navíc nás upozorňují správci, že dál od břehu jsou žahavé medúzy. Jaká je to bolest si vyzkoušela Australanka! Raději se jen sluníme a čekáme na člun. Ten přijíždí v 16.30h, a když nám navlékly vesty, bylo jasné, že z tohoto místa skutečně odjedeme. Objíždíme v rychlém člunu celý poloostrov parku. Cestou ještě fotím a filmuji pobřežní scenérie a za chvíli přistáváme v návštěvnickém centru. Když chceme našim zachráncům zaplatit polovinu člunu jsou dost zaskočeni a odmítají, ale nakonec si po naléhání berou aspoň 50RM. My jsme šťastní, že to dobře dopadlo a za chvíli již fičíme busem na apartmán. Jakub má dnes svátek, tak to byl od nás hezký „dárek“. Blahopřejeme mu a zveme ho alespoň na večeři do naší oblíbené jídelny. Pak sprcha, plán na další den a konečně spánek!

 

26. 7. 2015 Ne     Prohlídka George Townu

Ráno se po včerejším náročném dnu nemůžeme nějak vyhrabat a do centra odjíždíme až kolem 10.h. Busem 101 ke Komtaru a odtud 103 k Fort Cornwallis. Máme v plánu projít centrum a zdejší památky, tak trochu podle plánku v průvodci doplněným o další nalezené památky. Trochu se musíme rozhlédnout a zorientovat se, a pak už jde památka za památkou: Town Hall, City Hall, St.George´s Church, Fort Cornwallis, Queen Victoria Clock Tower, pak množství větších či menších chrámů a několik mešit, vč. Kapitan Keling Mosque (kde opět nejsme vpuštěni). Počasí nám moc nepřeje, jsou časté přeháňky a tak přebíháme z místa na místo, abychom moc nepromokli. Máme štěstí, že v chrámu Goddess of Mercy Temple je nedělní kulturní program a můžeme shlédnout krátké divadelní představení. Chvílemi se zde nedá ani pořádně dýchat díky stovkám zapálených tyčinek, ale je to zážitek. Naše další cesta směřuje ke Clan Jetties, což jsou takové malé čínsko malajské Benátky s chatrčemi chudých Číňanů. Moře je zde sytě šedé, a silně zapáchající (jak by tu asi řešili kanalizaci?). Rychle procházíme a jdeme dál. Na cestě zpět ke Komtaru se stavujeme do restaurace na nevalný oběd. Je sice dost hodin, ale chtěli bychom na skok zajít do Botanické zahrady. Bus č. 10 se opět šíleně vleče, a tak sem přijíždíme až v 18h. Před zahradou jsou ještě nějaké chrámy, tak s tichou bolestí zahradu opouštíme a jdeme na krátkou prohlídku chrámů. Cesta zpět do Batu Ferringhi trvá skoro 1,5h, takže po 20.h navštěvujeme naši jídelnu, dáváme si satay a jdeme balit. Máme co dělat, protože ráno vstáváme brzy a letíme na poslední štaci naší cesty na Borneo.

 

27. 7. 2015 Po     Přesun na Borneo

Vstáváme v 6h, protože v 10.40h máme odlet z penangského letiště. Od apartmánu nám sice jede přímý bus č. 102 až na letiště, ale při žalostných zkušenostech se zdejší dopravou si chceme nechat časovou rezervu. Drobné do busu máme (Na dopravu je třeba mít přesně, protože lístky se vydávají po vhození peněz do kasičky a v žádném případě vám nikdo nevrátí a nerozmění ani sen. Jsou zde tarifní pásma od 1,4RM po 4RM), tak se můžeme v klidu hodinu povozit. Jdeme k odbavení na terminál pro místní lety a jsme překvapeni, že tu neřeší vodu v batohu ani laptopy. Cesta do KL (mezipřistání) trvá 55 min. za obdarování balíčkem arašídů a džusu. Zde pak čekáme 2h na přípoj na Borneo. Lety jsou na čas a tento trvá 1.30h. za podpory bagety, kompotu a džusu. Přistání na Borneu je trochu rychlé a divoké, ale ubrzdili to! Kupodivu je zde počasí přijatelnější než na Penangu. Po imigračním odbavení a opětovné důkladné kontrole otisků prstů jsme vpuštěni. Zavazadla vyzvedáváme ani ne za 10min. a jdeme si koupit opět kupón na taxi. Cesta je rychlá, protože je zde mnohem menší provoz a za 15 min. jsme v hotelu. Hotel je honosný, pokoj pěkně vybavený a máme zde i snídani (ubytování nám bylo sice změněno ještě před odletem do Malajsie, ale zřizovatel Booking.com nám zajistil tento, ještě dražší za původní cenu). Po vybalení se vydáváme v 17.30h do centra na malou obhlídku. Cesta nám zabrala asi 30min. než jsme se správně nasměrovali. Jsou zde sice všude chodníky, ale ne přechody, tak na křižovatkách čekáme vždy několik minut, než se nám podaří bezpečně přeběhnout. Procházíme ulicemi až k nábřeží. Slunce začíná zapadat, tak se vracíme přes náměstí Merdeka, kde nacházíme velký obchodní dům a potraviny. Doplňujeme si zásoby a za tmy se kolem 20.30h vracíme do hotelu. Zpáteční cesta nám trvala pouhých 20 min. Na zítřek plánujeme prohlídku města a v nějakém infocentru chceme zjistit, jak do zdejších národních parků.

 

28. 7. 2015 Út      Prohlídka Kuchingu

V 8h jsme již na snídani. Evropských jídel tu moc není – vajíčka, párky a toastový chleba. Jinak jsou k mání teplá jídla, rýže, nudle, placky, plno čatni, nějaké maso a ovoce – melouny, papaya. V 9h přicházíme do centra a jelikož jsme si to včera obešli, celkem se orientujeme. Z průvodce máme opět vytypovanou trasu, ale přidáváme si své nalezené zajímavosti. Začínáme prohlídku na nábřeží, které proti hektickému Penangu působí jako lázeňská kolonáda. V celém městě je klid, lidé jsou tu mnohem přívětivější a hlavně ochotní. Stavujeme se do infocentra pro mapky a především informace o národních parcích. Na rozdíl od internetových stránek, kde nebyla zřejmá provozní doba se dozvídáme, že parky jsou přístupné po celý týden. Dále nám vypisuje busové spoje, taxi a další důležité informace. Po vyčerpávajících informacích pak postupně navštěvujeme různé chrámy, soudní budovy, kostel a místní muzea. Zde máme smůlu, protože muzea Art a Přírodních věd jsou pro rekonstrukci zavřena. Vynahrazujeme si to alespoň v Sarawackém muzeu, kde jsou jak přírodovědné exponáty, tak i exponáty kmenů Bornea (mimochodem ve starožitných obchodech u Číňanů je toho k vidění a koupi mnohem více). Začíná pršet, a proto využíváme velké akvaristické expozice, abychom přečkali. Za mírného poprchání procházíme ještě indickou čtvrtí, kde jsou v krámcích haldy koření, sušených ryb a obchodů se suvenýry. Po 15.h se stavujeme na jídlo naproti chrámu Hong Sun Si – rychlá obsluha a dobré jídlo - spokojenost. Přestalo pršet  a my se vydáváme po nábřeží k malému stanovišti říčních taxíků. Za 50 senů se necháváme převézt přes řeku na prohlídku pevnosti Margarita. Nevábnými uličkami za ploty domů se dostáváme až k pevnosti, ale je již zavřena. I tak to na prohlídku stačí. Vedle pevnosti se ještě s větší monumentalitou tyčí budova místního parlamentu, která je i dominantou Kuchingu. Po 20 min. se vracíme do přístaviště a ve volném čase se procházíme po druhém nábřeží (pouze mostní kolonáda), než pojede další z loděk zpět. Svět je malý a my tu potkáváme krajany z Kopřivnice. Chvíli kecáme a vzájemně se informujeme. Začíná se stmívat, tak jdeme opět něco nakoupit do obchodního domu. Za tmy se vracíme do hotelu. Na další den plánujeme pomalý rozjezd do jeskyní.

 

29. 7. 2015 St      Jeskyně Wind Cave a Fairy Cave

Ráno vstáváme obligátně v 7h, rychlá snídaně a jdeme dohledat autobus do jeskyní. Něco jako autobusové nádraží je přímo pod městskou mešitou v indické čtvrti. Máme kliku, bus č. 2 do Bau odjíždí v 9.20h. Je to starý kostitřas a cesta trvá něco přes hodinu. Tady do 10 min. navazuje další bus č.3. Jede přes Wind Cave (asi 3 km za Bau) až do Fairy Cave, které jsme se rozhodli navštívit nejdříve (dalších asi 5 km za W.C.). Řidič nám zastavuje přímo u odbočky k jeskyním. Optimistická cedule ukazuje 300m, ale nejméně po 600m je zde nová cedule 250m. Ta je již pravdivá. Máme vůbec pocit, že přesnější  vzdálenosti v Malajsii vůbec neřeší. Pořádně  nás zaskočilo, když nám bylo řečeno, že zpáteční bus jede až v 15h, čímž bychom nestihly druhé jeskyně. Jsme dost zaskočeni, co tu budeme tak dlouho dělat nebo kde chytit nějaký stop, protože je tu liduprázdno. Do jeskyní, kde platíme vstup 5RM se jde po schodech tak do 6.patra a odtud jsme pak tmavým průchodem vešli přímo do obrovského dómu. Cestičkami a schody, kterými je jeskyně protkána procházíme různé části a nahlížíme i tam, kde je vstup zakázán. Je zde všude dostatek světla, takže nám baterka posloužila jen při přechodu od vstupu, kde byla absolutní tma. Když už se smiřujeme s tím, že zde zkejsneme, znenadání potkáváme krajany ze včerejška. Když nám sdělí, že jsou zde velkým autem a vezmou nás na korbu, je hned po chmurách. Po ukončení prohlídky se scházíme na parkovišti a vyrážíme do Wind Cave. Cesta netrvá ani 10 min. Zastavujeme na parkovišti, pod kterým protéká krásná čistá říčka. Zde však je starý zrušený vchod, a tak se musíme asi 200 m  vrátit k novému. Zde opět platíme 5RM vstupné. Jsou zde tři procházkové okruhy, barevně rozlišené, které se ale stejně vzájemně prolínají, tak je jedno, kterým začít. Prohlídka celého komplexu při volné procházce zabere tak 45 min. Zde se ale bez baterky nedá jít vůbec! (dá se půjčit u vstupu za 4RM) Tyto jeskyně nejsou zdaleka tak monumentální. Jsou nižší a menší, zato jich je více. Jelikož je zde většinou absolutní tma, nejde si tolik vychutnat jejich krásu. Po celou dobu procházky nám nad hlavou štěbetaly tisíce netopýrů několika druhů, na které si jde hezky posvítit a prohlédnout si je. Po prohlídce nám krajané nabízejí, že nás svezou k nějakým horkým pramenům, které jsou ale 40 min. jízdy za Kuchingem. Protože jsme dostatečně vyfoukaní a vytřepaní i z této krátké jízdy, s díky odmítáme. Berou nás teda do Kuchingu, kde zastavujeme u čínského chrámu Sam San Kuet Bong. Po společné prohlídce a focení se loučíme a my jdeme hledat bus do centra. Mladý Číňan nás zavede až přímo na zastávku (hned za chrámem), odkud jsme skutečně asi za 20 min. v centru. Zde opět nějaký nákup a po 18.h jsme zpět v našem hotelu, příjemně unaveni. Relax, koupel, jídlo a plánování dalšího dne.

 

30. 7. 2015 Čt      Sarawak Cultural Village, Damai Beach

Dnešek je spíš oddechový, budíček v 7h, snídaně a pak úprk k hotelu Margareta, odkud jsou odjezdy. Zde kupujeme za 83RM/os lístek, který je jednak jízdenkou na bus a také vstupenkou do vesnice. Jízda trvá asi 50 min. Vystupujeme u vchodu, kde řidič vyřizuje nezbytné formality. Pak každý dostane nálepku na oblečení a osobní „Pas“, který slouží jako průvodce vesnicí. Postupně procházíme celou vesnicí a navštěvujeme jednotlivé stavby. U sedmi nejvýznamnějších pak dostáváme i razítko do pasu jako důkaz o návštěvě. Za ty peníze je to příjemná památka. Hlídáme si čas, protože v 11.30h začíná kulturní vystoupení, což je zlatý hřeb dne. V několika moderovaných vystoupeních máme možnost spatřit národní folklorní soubory v domorodých krojích, které jsou velmi hezky připravené a dokonce zábavné, protože v několika případech spolupracují s obecenstvem. Celé to trvá 45 min., a protože jsme nestihli prohlídku všech domů, doprohlížíme si zbytek. Po 13.h odcházíme na pláž, abychom se konečně osvěžili. Odjezd máme domluvený až na 17.15h, takže času je dost. Oproti předpovědi pálí sluníčko jako divé, tak jsme rádi, že se můžeme na pláži schovat trochu do stínu. Pláž je čistá, písečná a i když moře není azurově průzračné, je alespoň oproti Penangu čisté, teplé a nesmrdí rybinou. V 16.45h to balíme, jdeme se převléci do nedalekých kabinek a jdeme na bus. Za 3/4h jsme zpět ve městě. Dáváme si jídlo v naší oblíbené restauraci naproti chrámu, malý nákup na další den a vracíme se do hotelu. Sluníčko nás trochu uondalo, tak jdeme spát již v 11h. Zítra máme v plánu národní park Bako.

 

31. 7. 2015 Pá     Národní park Bako

Dnes jsme si museli přivstat. V 6.30h budíček, snídaně a jako poslední dobíháme bus, který odjíždí v 8.00h od městské mešity. Jízdné stojí 3.45RM a do Bako jedeme 45 min. Zde v návštěvnickém centru kupujeme u jedné pokladny vstupenky (20RM/os.) a u vedlejšího okýnka lístky na loď (20RM/os.). V 9.20h jsme na lodi, kde fasujeme vesty a vyrážíme po řece k HQ centru v NP. Jedeme asi 20 min., protože má lodivod zprvu problémy s jedním motorem. Dopoledne je odliv a my musíme z lodi vyskočit do vody a po dlouhé písčité pláži dojít asi 300 m bosky k návštěvnickému centru. Jako všude v NP i zde musíme nahlásit veškeré nacionále (jméno, pas, národnost, č. trasy a čas odchodu). Po zkušenosti z Penangu si vybíráme trasy méně náročné a z průvodců relativně atraktivní (2 a 6). Takové houpání z kopce do kopce, něco kořenů, kamenů, ale jinak fajn vycházka. První trasu, kterou avizují na 45 min. v jednou směru procházíme tam i zpět asi za hodinu s tím, že se často zastavujeme, nasloucháme a pozorujeme okolí. Končí na opačné straně skály, u které jsme vysedali po připlutí. Moře je tu všude kalné, protože se zde míchá řeka s mořem, což rozhodně není na koupání. Vracíme se a stále doufáme, že aspoň zahlédneme nosaté opice kahau nosatého. Máme ale smůlu. Trasa 6 vede opačným směrem a má trvat 1.45hv jednom směru. Opět volnou chůzí ji zvládáme za 1.45h celou.  Končí opět na pláži, obklopené hezkými skálami. Chvíli sedíme a odpočíváme, protože je trochu náročnější než ta předchozí. Vylezlo sluníčko a začíná být pořádné horko. Probíráme nějaké mušle, okukujeme okolí, něco málo k občerstvení a zase se vracíme zpět. Na zvířata máme smůlu. Teprve když jsme se vrátili k samému návštěvnickému centru vidíme divoká prasata, pár makaků a konečně i osamělého samce kahau. Ten se nechá v pohodě fotit a filmovat, aniž by si z nás čumilů něco dělal. Je to skvělá podívaná a máme radost i z toho mála. Za těch 5h strávených v parku začíná příliv a to hezky zprudka.Tam, kde ráno po vodě nebylo ani památky je vše zatopené. Krabi vylézají ze svých děr a přímo pod molem odkud odjíždíme jsou stovky legračních lezců. Krátíme si čas jejich pozorováním a focením. Zpáteční cesta je mnohem rychlejší, loď jede necelých 15 min. a bus, který měl odjíždět v 15.30h nečeká a jede o 15 min. dříve. Naštěstí i s námi. Cesta do Kuchingu trvá 35 min. a celou tu dobu vydatně prší. Ve městě už jen poprchá, tak jdeme ještě na jídlo, nákup a hurá do hotelu. Jsme celkem zmožení, tak jen poleháváme a relaxujeme. Zítra by tento trend mohl pokračovat.

 

1. 8. 2015 So        Semenggoh Nature Reserve

Dnes jsme si pospali a vstáváme až po 8.h. Po snídani jdeme na obhlídku okolí hotelu, protože jsme při včerejším návratu zjistili, že za hotelem je rušná ulice se spoustou obchůdků a kratší cesta do centra. Potom si jdeme opět do hotelu Margareta zajistit výlet do rezervace s orangutany Semenggoh. V našem hotelu nám výlet nabízeli za 70RM/os. a v Margaretě za něj chtějí jen 50RM. Odjezd je ve 13.45h a předpokládaný návrat z rezervace v 16h. Jde v podstatě o to, dojet včas na krmení orangutanů, které je v odpoledních hodinách mezi 15 a 16h. Jelikož máme ještě chvíli čas a sluníčko příjemně hřeje, sedíme na nábřeží a kocháme se pohledem na řeku. Od hotelu nás veze minibus, cestou přibíráme ještě nějaké lidi a pak už jedeme do rezervace. Cesta se celkem vleče, protože je zácpa a my dorážíme na místo po 50. min. Zde řidič kupuje lístky a veze nás další 1,5 km na parkoviště. Cesta od vstupu po parkoviště je příjemná procházka lesem po silnici, ale jsme rádi, díky zpoždění při cestě, že ji nemusíme absolvovat. Z parkoviště je jen asi 200 m k pozorovacímu stanovišti (velký dřevěný přístřešek a po kontrole vstupenek), ze kterého můžeme pozorovat již přišedší orangutany. Samec se nastěhoval do přístřešku pro turisty, a tak ho dva strážci bedlivě pozorují, turisty od něj udržují v patřičné vzdálenosti (3-4 m), aby v případě potřeby zavčasu vyklidili prostor a přítomné ochránili. Samec je ale zaměstnán jídlem a nikoho si nevšímá. Náhle se zvedá a po sloupech vylézá pod střechu přístřešku. Začíná pršet, ale to nevadí dalším dvěma orangutanům, aby nelozili po stromech, vzájemně se neproháněli a nedělali blbosti (zřejmě matka s hodně odrostlým mládětem). Všichni samozřejmě fotí o závod. Asi po půl hodině najednou pouští strážci návštěvníky do areálu pralesa, kde po 300 m docházíme na další pozorovací stanoviště. Tam již na plošině stojí strážce s kbelíkem ovoce a volá do lesa. Snad 15 min. se nic neděje a dobrá čtvrtina lidí zklamaně odchází.Pak najednou rozruch, chvění keřů a stromů a najednou se vynořuje matka s malým mládětem. Je to úchvatný pohled a diváci to dávají patřičně znát. Matka se postupně spouští po rozvěšených lanech až ke strážci. Najednou se keře opět zachvějí a objevuje se velký statný samec. Ten se vrhá na jídlo jako první a vybírá si ty nejlepší kousky. Teprve potom se přikrádá samice s malým a doslova si krade velký trs banánů, načež rychle utíká do bezpečné vzdálenosti. Zde ho pak spolu s mládětem konzumují, zavěšení v lanoví. Je to hezká a hlavně atraktivní podívaná. Bohužel čas je neúprosný a my se musíme rychle vrátit k dodávce, která je již připravena k odjezdu. Zpáteční cesta trvá 25 min. a ve městě lije a bouří. Ještě si v hotelu kupujeme jízdenky na zítřek na Damai Beach, abychom si užili naposledy trochu moře a sluníčka - doufejme. Než se dostaneme do restaurace na večeři jsme řádně promočeni. Jídlo je dobré, pak rychle do hotelu a sušíme věci.

 

 2. 8. 2015 Ne      Damai Beach, Sarawak Jungle Track

Ráno opět nespěcháme. Snídaně v 8.00h, balení věcí a volným tempem k hotelu Margarita. V 10.15 odjíždíme směr Damai Beach a cesta, i když je neděle trvá přes 45 min. Naštěstí nám přeje počasí a sluníčko hezky pálí. Liba s Jakubem jdou chytat bronz a já se vydávám na jednoduchý okružní trek. Asi po dvaceti minutách marného hledání návštěvnického centra se na druhý pokus u hlídače vstupu do Kulturní vesnice dozvídám, že se musím vrátit kus cesty, kterou jsme přijeli z Kuchingu a u trafostanice to má být. Konečně objevuji dost daleko od silnice nenápadný vchod do parku u nenápadného poutače. Ospalý hlídač mi dává opět k vyplnění nezbytný dotazník a já se mohu konečně ponořit do pralesa. Mám sice trochu obavy, ale ty záhy ustupují. Cesta není nijak náročná, i když je místy trochu exponovaná (provazové žebříky, provizorní lávky a hromadami kamení zasypaná cesta), zdá se, že zde byla velká bouře a rozvodněná řeka napáchala pěkné škody. Všude jsou velké balvany a velké kmeny stromů. Pořádné boty to ale jistí! Okruh je velmi dobře značený modrou barvou tak, že je vidět od značky ke značce. Mám celkem štěstí na pozorování plazů a opic, nalézám spoustu láčkovek a také nějaké brouky. I zde je pořádné vedro, a tak jsem úplně promočený. Okruh je dlouhý asi 2 km, ale hodně se zastavuji a rozhlížím a celkově se vleču. Vychutnávám si samotu a hlasy džungle, nikde žádní turisté. Procházka mi trvá přes dvě hodiny, ale určitě se dá projít do hodiny. Po trochu krkolomném závěru cesty, kdy přes balvany přecházím přes vodní koryto, se ocitám opět u návštěvnického centra. Správce leží na kavalci a spí, tak se jen odepisuji a jdu na pláž. I zde je velmi patrný odliv a příliv. U moře se povalujeme do 17.15h, kdy nás minibus odváží zpět do Kuchingu, a protože provoz je minimální, zvládáme to za 35 min. Tady ještě dokupujeme nějaké drobnosti a večer balíme kufry. Zítra odpoledne odlétáme.

 

3. a 4. 8. 2015 Po, Út         Odlet, cesta domů

Dnes se vstáváním nespěcháme, ale stejně nemůžeme dospat. Po snídani ještě dobalujeme nějaké věci a jdeme si prohlédnout ještě dva čínské chrámy, které jsme minuli při cestě z letiště. Zrovna se v nich konají ranní bohoslužby, tak jsou plné lidí. Po prohlídkách se vracíme do hotelu, kde si užíváme poslední okamžiky odpočinku a klimatizace, před dlouhou cestou domů. Na 14h máme domluvený odvoz na letiště jen za 6RM/os. Protože musíme vyklidit pokoj do 12h, domlouváme si, že nám věci pohlídají na recepci a my jdeme utratit posledních pár ringitů. Kupujeme si s Jakubem sarongy a ještě nějaký čaj a vracíme se do hotelu. Cestou si ještě spravujeme chuť kynutým knedlíkem s fazolovou nádivkou - vynikající (člověk by řekl, že kynuté knedlíky jsou jen naše specialita). Po necelé hodině čekání je tu konečně odvoz na letiště. Cesta je rychlá a za 15 min. jsme na letišti. Na terminálu pro domácí lety nás bez problémů odbavují a čekáme. Let do KL je pohodový, vláčkem pro zavazadla na hlavní terminál, imigrační kontrola a čekáme dalších 5h na odlet domů. Cesta do Istanbulu a následně do Budapešti je bezproblémová, jen děsně únavná. V Budapešti další čekání na vlak a skoro sedmihodinová jízda. Když už jsme se viděli doma, přišla poslední jobovka 3km před Ostravou. Blesk vyřadil trafo a s ním vlakové troleje. Čekáme tedy před cílem další téměř dvě hodiny, než vystoupíme na konci naší cesty. 4. 8. ve 22.30h jsme tedy konečně doma!!