Jdi na obsah Jdi na menu
 


Kmbodža 2019

31. 1. - 1. 2. 2019       Čt, Pá                                    

Odjíždíme na letiště do Vídně vlakem ve 14.43h za slunečného počasí a 3°C. V Brně přesedáme a do Vídně přijíždíme v 18.49h. Letos je na vídeňském nádraží teplo, tak na letiště nespěcháme. Jízdenky na letiště kupujeme v automatu za 8€ a na letiště přijíždíme před 20.h. Náš let již odbavují, tak nečekáme a jdeme se zbavit zavazadel k odbavení. Žádné problémy nejsou, a tak čekáme na odlet ve 23.20h. Odlétáme s 20min. zpožděním a navíc nesedíme vedle sebe, ale za sebou. Protože je to let do Bangkoku, není divu, že je letadlo narvané. Samotný let je bezproblémový, ale rakouské aerolinky jsou pro nás zklamání. Sedadla jsou hodně úzká, málo místa na nohy, letušky si se vším dávají načas a ani jídlo není žádná výhra (karbanátek s bramborovou kaší a zelenina). Něž nám odnesou tácky po jídle, uběhne hodina. Snídani servírují hodinu před přistáním (vaječina s houbami) bez horkého ubrousku na osvěžení a výběr hudby úplná katastrofa. Nad Bangkokem chvíli kroužíme a na plochu přistáváme bez problémů s asi 30min. zpožděním v 15.50h místního času. Transfer a odbavení jsou opět v pohodě, horší je to ale s odletem. Ten měl být v 17.20h, ale to nás teprve pouští do autobusu vezoucího nás k letadlu. Ten se doslova plouží po rozlehlém letišti, jakoby letadlo teprve hledal, a když jsme konečně u něj, tak nám sdělují, že kvůli poruše je let odložen o 30min. na 18.30h. Letíme malým Boeingem 737 thaiské společnosti, s perfektní obsluhou a hlavně skvělým jídlem (krevety s rýží - hezky pálivé) a pitím na hodinovém letu. V Phnom Penhu jsme před 19.30h. a první co musíme udělat je  vyřídit si vízum. Vyplňujeme tři formuláře, které jsme dostali již v letadle. S nimi a jednou fotkou na pas směřujeme k odbavovacímu okénku. V řadě sedí nejméně 10 oprýmkovaných úředníků a úřednic v uniformách. Úřednice bere všechny potřebné materiály a pasy, které po důkladné prohlídce postoupí svému sousedovi, a tak to jde přes všechny přítomné. Na konci nám po zaplacení 30$ (bez jakéhokoliv úplatku - ze zkušenosti jiných) vydávají krásné vízum v pasech a my můžeme směle vykročit k imigračnímu odbavení. Tam hladce procházíme a pak jdeme halou vyzvednout kufry. Na to, že jsme přistáli sotva před 20min. jezdí po pásu jen naše taška a kufr a hala je prázdná - divné. Vycházíme z haly letiště do vlhkého a horkého vzduchu. Hned jsme obklopeni tuktukáři a taxikáři. Tuk tuk stojí 10$, taxi 15$ a jedná se o dopravce s pevně stanovenýma cenami. Bereme taxi, vzhledem k velikosti zavazadel a do 15 min. vystupujeme u hotelu Mondulkiri Boutique Hotel. Zde nás přivítali dva sympatičtí mládenci. Platíme hned ubytování a poté jdeme na pokoj. Ten je překvapivě velký se dvěmi obřími postelemi a hezkou koupelnou. Jediný problém je s wifinou, na kterou nefunguje heslo. Po několikerém restartu wifi a za účasti jednoho z recepčních jde internet pouze na mém mobilu. Záhada! Než se osprchujeme a vybalíme je půlnoc. Spát jdeme po půl jedné.

 

2. 2. 2019        So

Budík nás budí v 7.30h. Cítíme se čerstvě a dobře vyspaní, i když časový posun 6h je znát. Vyjíždíme z 5. do 8. patra na prostornou terasu s úžasným výhledem na město, kde se podávají snídaně. Ty jsou formou švédských stolů  a skutečně je z čeho vybírat. Po snídani balíme věci a po 9.h vyrážíme ulicí od našeho hotelu k nedalekému (15 min. pomalé chůze) areálu Královského paláce. Nejdříve se ale zastavujeme na prohlídku Národního muzea (vstup je 10$/os), do kterého ale nejdeme. Jsou v něm vystaveny hlavně sochy, předměty denní potřeby, šperky atd. Po 15min. prohlídce jdeme k paláci. Vchod je od řeky Mekong, téměř na opačné straně muzea. Nedaleko před vstupní branou nás nějaký tuktukář informuje, že je palác mezi 11 - 14h. uzavřen a že nás vezme kam budeme chtít. S díky odmítáme a pokračujeme do paláce. Zde je plno lidí a normálně pouští dovnitř (vstup je 10$/os). Do „zavírací“ doby zbývá 1¼h, což na prohlídku bohatě stačí. Areál paláce je rozdělen na dvě části - Královský palác s přilehlými budovami a Stříbrná pagoda se stúpami. Královský palác je monumentální budova, do které je však zakázaný vstup. Ostatní budovy si pak lze prohlédnout i zevnitř. Parkový areál a celé prostranství je čisté a krásně udržované. Areál Stříbrné pagody je ze tří stran obehnán podloubími, na nichž jsou nakresleny výjevy a události z královského života. V samotné Stříbrné pagodě, kde je velký zlatý Budka a spousta zlatých předmětů a relikviářů, je zákaz fotografování (důkladně hlídané). V 11.20h opouštíme areál paláce. Je dusno a vedro (32°C). Procházíme parkem kolem Monumentu kambodžsko-vietnamského přátelství do chrámu Wat Botum, dále po hlavní třídě kolem sochy Norodoma Sihanouka a Památníku nezávislosti ke chrámu Wat Langka. Máme toho celkem plné kecky, a tak chvíli odpočíváme na lavečce. Potom si bereme tuk tuk a jedeme k Muzeu genocidy téměř v centru města. Tuktukář je vydřiduch a říká si o 5$. Nabízím mu 2$, ale to je prý málo. Odcházíme a ejhle, už na nás volá, že teda jo. Po 10min. jízdě dorážíme na místo. Vstupné je 5$/os, s audio průvodcem 8$/os. Je to objekt o rozloze asi 100x50 m obehnaný zdí s ostnatými dráty. Na jeho ploše je kromě památníků a parčíku i popraviště a několik oprýskaných dvoupatrových baráků, jejichž ochozy jsou také zataraseny ostnatým drátem. Už celý areál působí děsivě, ale interiér jeho baráků ještě víc. Procházíme jednotlivé baráky a nevěřícně si prohlížíme všechny ty fotkami zadokumentované hrůzy, které Rudí Khmérové napáchali na lidech. Dalo by se to přirovnat k fašistickým koncentrákům. Bití, sadistické mučení, zabíjení - mužů, žen i dětí, vše vyfoceno. Proto se v budovách, kde jsou tabla s fotografiemi, cely, mučící místnosti, ale i škola, nesmí fotit. Nakonec se zde zdržíme přes hodinu i s odpočinkem v parčíku. Naší další zastávkou je chrám Wat Phnom. A opět stejná situace. Tuktukář si říká o 6$, navrhuji 4$ (je to přes celé město) a on chce 4,5$. Mezitím ale přijíždí bílý tuk tuk (ti mají koncesi a pevné sazby) a Liba se ho ptá na cenu. Ta je 3$ a není víc co řešit. Jedeme tedy na opačný konec města. Je zde šílený provoz a jezdí se bez jakéhokoliv řádu a pravidel - větší a silnější vyhrává a má přednost. Jezdí se v protisměru, na červenou a chodci mající zelenou i tak musí být velmi opatrní, protože je nikdo nerespektuje. K chrámu přijíždíme asi po 20min. pekelné jízdy v ucpaném městě. Jen tak, ze zvědavosti se ptám na cenu jízdy do Oudongu, kam chceme vyrazit zítra. Za cenu 25$ za cestu a celý den si domlouváme zítřek. Wat Phnom je na malém kopečku a platí se vstupné 1$/os. Prohlídka je celkem rychlá, scházíme do parčíku s velkými přírodními hodinami, kde také potkáváme první opice. Po 25min. prohlídce se vydáváme k řece Tonlé Sap, která se nějaký kilometr jižněji vlévá do Mekongu. Po celé trase na nábřeží, kde je několik kotvišť lodí, je také plno náhončích na projížďky za ceny od 5$ za ½h (veřejné lodě) po 10$ za dvou hodinovou plavbu. Cestou kupujeme pití a pečivo a zastavujeme se v chrámu Wat Ounalom. Po 15min. prohlídce spěcháme konečně do hotelu, kam dorážíme za tmy před 18h. Vedle hotelu je postaven obrovský stan přes celou silnici (stavěli jej celý den) a v něm probíhá svatba. Jsme pořádně utahaní, takže sprcha, drink a spánek. Zítřejší cestu do Oudongu máme domluvenou na 9h.

 

3. 2. 2019        Ne

Vstáváme v 7.30h a před 8h jdeme na snídani. Na 9h máme domluvený tuk tuk do Oudongu, který leží asi 35 km severně od Phnom Penhu. Po včerejší domluvené částce 25$ si říká tuktukář o 10$ navíc, nakonec se domlouváme na 30$. Vyjíždíme před devátou hodinou a asi po 1.30h a nějakém bloudění dojíždíme pořádně vyfoukaní k místnímu posvátnému místu Phnom Udong, což je v podstatě několik stúp na hřebenu kopce. Ještě před vjezdem k vlastnímu výchozímu stanovišti platíme 1$. Tuktukář nás vysazuje pod schody vedoucí k hlavnímu chrámu a stúpě. Schodů je údajně 300 a v tom vedru je to dost záhul. Navíc se všude motají dotěrné malé děti, které se snaží na turistech vymámit nějaké peníze. Nevšímáme si jich a oni po chvíli samy dají pokoj a najdou si jinou oběť. Poskakuje tu i několik opic, které ale na nikoho neútočí, na rozdíl od včerejška na Wat Phnomu. Nahoře je kolem chrámu Phnom Preah Roach Troap pěkná plošinka - terasa, ze které je překrásný výhled na celé rovinaté okolí. Chvíli se vydýcháváme a pokračujeme dál kolem stúp Damrei Sam Poan a Ang Doung. Zde Liba kvůli vedru končí a já pokračuji dál k Prasat Preah Ang Prasat a konečně až k chrámu Vihear Preah Ath Roes. Na něm probíhá jak rekonstrukce vnější fasády, tak i vnitřních fresek. Uvnitř chrámu je velký, snad 10ti metrový zlatý Budha. Pořizuji fotky a rychle spěchám zpět, kolem spousty žebráků či tělesně postižených lidí. Zpět jsem za 20min. a protože jsem řádně vyčerpaný, ještě chvíli odpočíváme. Pak scházíme po schodech dolů zpět k našemu tuktukáři. Vydáváme se k návštěvě naší poslední památky, a to do Buddhistického centra Vipassana Buddhist Centre. Je to rozlehlý, nádherně vypadající areál se spoustou budov jako např. chrámy, knihovna, studovny, velký bazén a spousta soch. Po víc jak půlhodinové prohlídce se vracíme k tuk tuku a jedeme zpět do Phnom Penhu. Tentokrát si v tuk tuku zatahujeme boční zástěny, takže na nás nefouká a jízda je tak snesitelná a pohodová. Zpáteční cesta trvá 1h20min. a necháváme se vysadit u Central Marketu. Protože jsme s naším řidičem spokojeni, domlouváme si ještě zítřejší výlet do Tonlé Bati (tentokrát 25$ najisto). Central Market je obrovská tržnice, kde se dá sehnat opravdu všechno, od živých zvířat, plodů, potravin, po oblečení, hračky, kosmetiku, šperky  nebo doslova navršených hromad hodinek. Zároveň jsou zde kosmetické salóny a kadeřnictví a nechybí samozřejmě jídelny a vývařovny. Motáme se tu asi ¾h a pak se vracíme do hotelu, s malou zastávkou v potravinách. V recepci si ještě domlouváme autobus na pozítří do Siem Reapu (13$/os + 3$ tuk tuk k místu odjezdu). Něco málo pojíme, namícháme drink a po 23.h jdeme spát.

 

4. 2. 2019        Po

Na dnešní den máme naplánovaný výlet do Tonlé Bati, historického a hlavně poutního místa nacházejícího se u stejnojmenného velkého jezera. Vstáváme opět v 7.30h, snídaně na terase a v 9h nás již čeká před hotelem náš tuktukář. Jezero a chrámy jsou zhruba ve stejné vzdálenosti jako včerejší Oudong, tj. 37 km, tentokrát však jižně od Phnom Penhu. Cesta trvá něco málo přes hodinu. Přijíždíme k chrámu Ta Prohm Temple, pocházejícího z angorského období. Ten je pro nás velkým zklamáním, protože je v dost dezolátním stavu na to, jaký mu přisuzují místní význam a jak o něm píší v průvodcích. A opět se potýkáme  se spoustou malých, tentokrát hodně neodbytných dětí a také žebráků, kteří v chrámových svatyních a výklencích mají své kutlochy. Zbavujeme se jich až po nějaké době, kdy si můžeme v klidu nafotit jak chrám, tak i sebe. Po 20min. se přesouváme přes cestu ke chrámu Tonlé Bati Pagoda, celkem rozlehlému, modernímu buddhistickému chrámu. Zde není živá noha, a tak si ho můžeme v klidu a tichu prohlédnout. Po 15min. se přesouváme o pár kilometrů dál k jezeru. Jeho část břehu je doslova obestavěn dřevěnými přístřešky či chýšemi na kůlech nad vodou, ke kterým se jde po úzkých a velmi vachrlatých deskách. Jelikož není žádný svátek, je tu klid a příjemné ticho. Procházíme se po nábřeží a po 20min. zastávce to balíme a jedeme zpět do Phnom Penhu. Zde jsme ve 12.30h. Tentokrát se necháváme vysadit u indického obchodu s kořením, kde kupujeme kromě koření u nás nedosažitelného, také spoustu čaje. Místní čaj je pouze zelený a ještě ve velmi omezeném sortimentu a kvalitě. V hotelu si dáváme sprchu a chvíli relaxujeme. Po 16.h jdeme na jídlo do vytypované restaurace. To se ale odkládá, protože se jdeme před západem slunce ještě svézt lodí po Tonlé Sap a Mekongu. Loď je sice dost obstarožní, ale cena 5$/os na hodinu plavby a ještě s plechovkou coca coly nás láme. Na palubě je nás celkem asi 10, takže spousta místa. Plujeme po Tonlé Sap k soutoku s Mekongem, kde se otáčíme a vracíme zpět. V průběhu plavby můžeme pozorovat život místních obyvatel na řece (bída a chudoba) - dost zdrcující pohled, potkáváme spoustu dalších výletních lodí, a také si vychutnáváme nádherný západ slunce. Město se začíná rozsvěcovat a než přirazíme zpět ke břehu je tma a město září neóny. Vše bylo k naší spokojenosti a tímto jsme také završili pobyt v PP a splnili si tak plán z itineráře. Cestou zpět do hotelu se stavujeme na večeři v indické restauraci. Dostáváme obrovské porce a odcházíme notně přejedení. V hotelu ještě dolaďujeme a platíme zítřejší odvoz do Siem Reapu. Jelikož je zítra čínský Nový rok, jede jen málo společností - proto to dodatečné dojednávání.Večer balíme, drink a po 23.h jdeme spát.

 

5. 2. 2019        Út

Ráno vstáváme už v 7h, protože na 8.30h máme odvoz tuk tukem a v 9.30h nám odjíždí minivan. Snídaně je tedy rychlá a ve stanovenou dobu odjíždíme. Na stanovišti dopravní společnosti Seila Angor Khmer Express nějak nemohou najít naši objednávku, přestože nám den předem doručili do hotelu jízdenky. Výsledek je takový, že odjíždíme minivanem o 30min. dřív. Prostě nás tam vmáčkli. Vše by bylo OK, kdyby vedle nás neseděl extra tlustý mladý anglánský páreček. Liba tak celou cestu seděla na 3/4 sedačky. Řidič to neuvěřitelně kalí a se dvěma 15ti min. přestávkami na občerstvení a WC jsme ve 14h v Siem Reapu. Zde se nás ihned po vystoupení ujímá postarší tuktukář a po udání adresy hotelu (dost daleko od stanoviště busu) nás veze za 5$ do hotelu. Když jede nějakou dobu opačným směrem (trochu jsem si prohlédl předtím mapu), ptáme se, kam nás to vlastně veze. Chudák si spletl hotely. Vracíme se tedy zpět a na druhý pokus byl úspěšný. Na recepci hotelu Shadow Angkor Villa jsme si odbyli formality i s platbou, a pak se k našemu překvapení musíme doslova vydrápat s bagáží do 4. patra, protože nemají výtah. Zde nás, sice v pěkném pokoji, čeká další nepříjemnost - neteče voda. Po několikeré telefonní urgenci (běhat shůry dolů nemíníme), kdy nám nebyli schopni říci důvod poruchy a asi dvouhodinovému čekání se konečně můžeme po cestě umýt a zajít si na WC. I tak je tlak vody velmi chabý. Jsme dost rozladění a jdeme to do večera rozchodit do města. Pár set metrů od hotelu je pěkný buddhistický chrám Wat Preah Prom Path. Jen pár minut od něj přicházíme do samého centra na tržnici Psar Chas. Celkem důkladně jí prolézáme a poté se vydáváme na vyhlášenou Pub Street, kde shodou okolností číňané slaví Nový rok. Všude je neuvěřitelný rámus, hudba z jedné restaurace přeřvává druhou a do toho davy lidí, rachejtle a masky. Celý prostor několika ulic je ohrazen proti vjezdu aut. Jídla v množství restaurací začínají od 2,5$, takže nebude nouze o výběr. V hotelu si ještě domlouváme zítřejší odvoz do Angoru, studujeme, které chrámy kdy navštívíme a jdeme spát po 23.h.

 

6. 2. 2019        St

Vstáváme v 7h a jdeme na snídani. Dáváme si ovoce a omeletu s banány a bagetu. Omeleta je sytá a chutná spíš jako buchta. Jelikož je obsluha hodně pomalá, nečekáme ani na čaj a kávu.Tuktukář již čeká, tak nasedáme a jedeme. Po 15min. přijíždíme k areálu Angkor Panorama Museum, kde je jediný centrální prodej vstupenek do chrámů. Je zde spousta pokladen a je třeba si stoupnout do správné fronty - pro 1, 3 nebo 7 denní prohlídky. Za 3 denní vstupenku platíme 62$/os. Před vydáním vstupenky každého vyfotí a fotka, která je součástí vstupenky pak slouží jako identifikace při kontrolách u chrámů (je tedy nepřenosná). Asi po 10min. čekání nasedáme do tuk tuku a jedeme směrem k Angkor Watu. Ještě předtím ale zajíždíme na vstupní stanoviště, kde kontrolují naše vstupenky a děrují datum návštěvy. Pro první den jsme zvolili klasický Malý okruh, který zahrnuje návštěvu dvanácti chrámů (pro jistotu jsem se na jejich seznamu dohodl s tuktukářem). Pak teprve jedeme k našemu prvnímu chrámu, kterým je samozřejmě Angkor Wat. Zde zažíváme první šok, kdy se do ohromného komplexu chrámu doslova valí tisícihlavý dav. Přes improvizovaný vodní příkop jdeme po plastových pontonových blocích, které se hezky houpají. Zde se smiřujeme s tím, že fotek bez přítomnosti cizích lidí asi moc neuděláme, i když v odlehlejších částech chrámu je podstatně míň lidí, protože se hodně rozptýlí po areálu chrámu. Na prohlídku máme asi 2h, což je tak akorát se nikde nezdržovat, rychle nafotit a jít dál. Při vstupu do areálu nás oslovují pouze registrovaní průvodci a prodejci suvenýrů a žádní otravové. Po základní prohlídce jsme se rozhodli, že se podíváme do nejvyššího patra chrámu. K našemu překvapení je zde dlouhá fronta, protože nahoru pouští místní organizátoři jen určitý počet návštěvníků. Museli jsme si tedy vystát 3/4 hodiny. Střídáme se v čekání a mezitím fotíme a filmujeme další části a zákoutí chrámu. Když na nás konečně přišla řada, vylezli jsme po velmi prudkých schodech nahoru a mohli tak spatřit část chrámu z ptačí perspektivy. Je to skutečně krásný pohled. Jelikož nás hodně tlačí čas, procházíme části chrámu hodně rychle, a pak spěcháme zpět najít na parkovišti náš tuk tuk. I tak jsme v chrámu strávili 2½h. Naší další zastávkou je chrám Phnom Bakheng, ke kterému jdeme od silnice dobrých 10min. po prašné cestě do mírného kopce. Probíhala zde na určitých místech rekonstrukce, ale pohlídnout se dal v pohodě. Po 1/2h prohlídce popojíždíme k dalšímu chrámu Baksei Chamkrong, což je spíš vysoká cihlová pagoda. Pokračujeme dál jižní branou přes vodní příkop do obrovského areálu chrámu Angkor Thom. Ten sestává z několika chrámů a velkých teras. Samotný Angkor Thom je celkem velký chrám se spoustou chodeb, schodů a soch (spíš do čtyřech stran směřujících velkých hlav). Po prohlídce jdeme dál přes dlouhou terasu k Baphuonu. Je to chrám ve tvaru pyramidy se spoustou vysokých a úzkých schodů, takže na jeho vrchol lezu jen já. Vedro a schody se začínají projevovat v naší únavě. Jelikož nás opět tlačí čas, nepokračujeme v prohlídce dalších okolních památek a odjíždíme k chrámům Thommanon a Chau Say Tevoda, které stojí naproti sobě přes silnici. Téměř u všech vstupů kontrolují lístky. Každému z nich věnujeme asi 20min. a popojíždíme k Spean Thma, což jsou zbytky původního mostu. Další z chrámů je Ta Keo, menší chrám, kde se moc nezdržujeme a pokračujeme k významnému chrámu Ta Prohm. K chrámu vede několik set metrů dlouhá cesta a samotný chrám se vyznačuje množstvím prorostlých stromů ve zdech chrámů. Jsou to úžasné pohledy, ale často musíme na snímek čekat, protože asijští turisté mají úplnou mánii v selfie fotkách a pro nás trapných, rádoby uměleckých pózách. To nás občas vytáčí do ruda, protože neberou ohledy na další turisty. Zde trávíme víc jak hodinu prolézáním chodeb a ruin, a také jsme se trochu ztratily, protože ne všemi chodbami se dá vrátit zpět. Dalším v pořadí je menší chrám Banteay Kdei a poslední naše zastávka je u Prasat Kravan, což je spíš několik stúp vedle sebe. Teď už skutečně meleme z posledního, protože 32°C a spousta vyšlapaných prudkých schodů je pro náš ročník hodně vysilující. Na hotel se tak vracíme až v 18h. Platíme 16$ a dáváme dýško. Rychle se sprchujeme, protože jsme zpocení a neskutečně zaprášení od písku a prachu z chrámů. Po 19.h vyrážíme do města koupit jízdenky na noční přejezd do Sihanoukville (15$/os) a na večeři, která nás stojí 7$. Na zpáteční cestě do hotelu kupujeme pití a ve 21.30h jsme konečně na pokoji. Chystáme a plánujeme zítřek a před půlnocí jdeme konečně spát.

 

7. 2. 2019        Čt

Ráno opět vstáváme v 7h a jdeme na snídani. Dnes si dáváme müsli se spoustou ovoce a jogurtem, kávu a bagety. V 8h nás opět vyzvedává náš tuktukář a vydáváme se na tzv. Velký okruh. Dnešek nebude tak náročný, protože zahrnuje jen 7 chrámů a i vzdálenosti mezi chrámy jsou větší. Naše první zastávka je opět na stanovišti pro vstup, kde nám cvakají druhý návštěvní den. Odtud jedeme k Srah Srang, malé plošině u jezera. První chrám, který navštěvujeme je Pre Rup, pyramidový chrám střední velikosti. Pokračujeme odbočením z trasy k chrámu Banteay Samre. Za tuto zajížďku si musíme připlatit 3$ a po jeho prohlídce se vracíme do chrámu East Mebon - opět středně velký chrám vyznačující se čtyřmi slony v každém rohu a na každém patře. K dalšímu chrámu Ta Som jedeme opět po prašné cestě. Po 20min. prohlídce pokračujeme k Neah Pean. Jedná se o malou stavbu, ohraničenou čtyřmi jezírky, ke které se jde po asi 300m dlouhém dřevěném chodníku, z větší části na kůlech. Chodník předěluje velké jezero, plné mrtvých stromů, což vypadá dost děsivě. Poslední zastávkou je chrám Preah Khan, celkem rozlehlý chrám s několika prorostlými velkými stromy ve zdech. Zde se zdržujeme asi hodinu. Pak nás čeká jen cesta zpět do hotelu, kam přijíždíme po 14.h. Dnešek nás stál 23$ + malé spropitné. V hotelu sprcha, odpočinek a po 16.h vyrážíme na jídlo. Procházíme ještě tržnicí a jíme ve stejné restauraci jako včera. Dnešní jídlo je za 9$ i s pitím. Na zpáteční cestě do hotelu kupujeme ještě pití a v 19h jsme na pokoji. Zde hygiena, drink, plánování zítřka a ve 23.30h jdeme spát.

 

8. 2. 2019        Pá

Na dnešní den máme naplánovány poslední chrámy Angkoru tzv. Roluos Group, vzdálené kolem 13 km (35min. jízdy) od Siem Reapu. Jedná se o 3 menší chrámy, takže půjde spíš o půldenní výlet. Tuk tuk máme domluvený až na 9h, tak si můžeme konečně přispat. Vstáváme v 8h, snídaně a v 9h již na nás čeká náš řidič. První zastávkou je cihlový chrám Preah Ko, který je v dost dezolátním stavu a jde o několik malých objektů. Po krátké prohlídce se vracíme k tuk tuku a máme štěstí, protože právě přijelo několik autobusů nacpaných číňany. O několik set metrů dál leží chrám Bakong. Je to honosný chrám ve tvaru pyramidy, celý obehnaný vodním příkopem. Chrám má 5 stupňů - pater a na každém rohu je jedna stúpa další na samém vrcholu. Prohlídka nám zabrala 40min. s tím, že vážně nespěcháme. Součástí chrámu je i nedaleké malé budhistické centrum s chrámem. Naší poslední zastávkou je chrám Lolei, vzdálený 10min. jízdy severně. Jedná se opět o několik chrámových stúp, které se ale rekonstruují , takže jsou obestavěny lešením. Celý cihlový komplex je sice opravdu v dezolátním stavu, ale má na sobě spoustu zachovalých fresek. Vedle je také budhistický chrám, který nemůžeme vynechat. Zpáteční cesta je rychlá, vidíme čerstvě nabourané kamiony (naštěstí nic děsivého na to, jak se tu jezdí) a po 12.h jsme zpět v hotelu. Sprcha a jdeme se projít do města, kde chceme dokoupit ještě nějaké dárky. Stavujeme se v naší oblíbené restauraci na večeři a v 19h jsme na pokoji. Na poslední den jsme měli v plánu navštívit chrám Banteay Srei, Kbal Spean a cestu tisíce linganů  a také chrám Beng Mealea. Jelikož jsme si špatně přečetli podmínky vstupů, tak jsme na poslední chvíli zjistily, že zde platí jen vstupenky do chrámů Angkoru a ne jednotlivé samostatné vstupné, což by znamenalo dalších 80$ navíc. Byli jsme nuceni rychle zaimprovizovat a zrušit již dohodnutou trasu. Ponechali jsme návštěvu chrámu Beng Mealea, kde se platí samostatní vstupné a přidali dost vzdálený, ale významný chrám Koh Ker. Jdeme spát ve 23h, protože chceme být na celodenní výlet odpočinutí. Po návratu nás totiž čeká noční přejezd do Sihanoukville.

 

9. 2. 2019        So

Vstáváme tradičně v 7h, na snídani si dáváme opět mysli. Tentokrát se obsluha vytáhla, protože bylo naservírováno do 10min. a my se tak nemusíme honit. V 8h čeká taxikář, sympatický mladý hošan. Naší první zastávkou je turistické centrum před Beng Mealea, kde kupujeme vstupenky jak do chrámu Beng Mealea (5$/os), tak i Koh Ker (10$/os). Než dorazíme k prvnímu z chrámů podaří se řidiči srazit psa, no moc to s ním asi nedopadlo. Ke chrámu Beng Mealea přijíždíme asi po hodině jízdy a i když to z fotek vypadá jako pár ruin, nakonec se jedná o rozlehlý chrámový komplex, zcela pohlcený džunglí. Aby se chrámem dalo projít, jsou zde vybudovány dřevěné chodníčky a mostky, takže jsme jej prošli celý a důkladně. Spousta zdí je prorostlých stromy a je opravdu na co koukat. Vycházíme jedním ze čtyřech východů, bohužel tím nesprávným. Musíme proto obejít celý komplex až k tomu správnému východu. Sluníčko začíná pěkně pálit, tak jsme rádi, že se můžeme zchladit v klimatizovaném autě. Cesta k chrámu Koh Ker trvá dalších 40min. Jedná se o rozlehlý komplex chrámů a stúp, většinou jsou to rozvaliny, na ploše 4x9 km. Autem projíždíme kolem většiny z nich, řidič zastaví, my nafotíme a jedeme dál. Nakonec přijíždíme k samotnému Koh Keru, což je šestistupňová pyramida mayského typu. Je téměř poledne a my se po krátké přístupové cestě přes rozvaliny šplháme po schodech, které jsou ze zadní strany pyramidy, na samý vrcholek. Je to opět pěkný záhul jak pro nás, tak i pro našeho řidiče, který přiznává, že jde nahoru poprvé. Po úmorném výstupu jsme ale odměněni nádherným výhledem do široké okolní krajiny. Po nezbytných fotkách slézáme dolů, nasedáme do auta a vracíme se ve 14.30h do hotelu. Platíme dohodnutých 130$ a jsme rádi, že jsme to tak v pohodě stihli. Po večeři dobalujeme ještě poslední věci a na 19.50h máme domluvený s cestovou tuk tuk k odvozu na autobusové nádraží na noční bus do Sihanoukville. Tuk tuk přijíždí o 15min. dříve a na druhou urgenci teprve nasedáme. Přestože veze již dvě holčiny s báglama, narval tam nás i kufr a tašku vezu na kolenou. Cesta na stanoviště busu trvá 10min. a postupně sem přijíždí další účastníci. Bus přijíždí po 20.h a v době našeho odjezdu nás organizovaně cpou teprve do autobusu. Jsou zde lehátka ve dvou řadách nad sebou a třech řadách vedle sebe, takže uličkou se dá sotva projít. Dostáváme dvě lehátka vedle sebe a pro mě je hodně problém se do něj vejít jak na délku, tak hlavně na šířku. Ještě než jsme vyjeli musel řidič několikrát nahazovat motor, a pak začala naše hororová jízda. Zdechání motoru nás provázelo celou cestu, která měla trvat asi 10h. Chyba lávky. Stáli jsme alespoň 10x s desetiminutovými i delšími pauzami než se podařilo opět nahodit motor. Našeho řidiče to však v žádném případě nevyvedlo z rovnováhy, natož aby spěchal či nám řekl v čem je problém. V Phnom Penhu jsme byli asi za 7h, takže bylo jasné, že se cesta hezky protáhne.

 

10. 2. 2019      Ne

Řidiči volí asi nějakou kratší cestu, protože míjíme obloukem Kampot, kde měli vysedat nějací lidé. Nakonec nás kolem 7h ranní odstavují policajti a nikdo neví proč. Lidé jedoucí do Kampotu přesedají do minivanu a odjíždí. Všichni se zdají být v klidu, i když jsme v 6.30h měli být již v Sihanoukville a my měli ještě dobrou 1/4 cesty před sebou. Po 1/2h stání začíná rojení a je jasné, že se něco děje. Během okamžiku projíždí kolona asi 20 aut s pořádným humbukem - určitě vládní nebo prezidentská delegace. Do Sihanoukville přijíždíme před 11.h a protože většině lidem ujel trajekt, na který si dopředu koupili lístky, začíná být v buse pořádné dusno. Stále nám říkají ať zůstaneme v buse, ale lidé začínají houfně vysedat a hledat si odvoz do přístavu. Nakonec se dozvídáme, že lístky budou platit na příští trajekt. Protože jsou navíc údajně vlny, byly některé spoje zrušeny a my si museli koupit lístek za 22$/os místo za 11$/os., což nás ještě víc vytočilo. Stejně nic nenaděláme, tak se smiřujeme alespoň s tím, že ve 12h nás vezmou na nějakou rychlou loď. Cesta je skutečně rychlá a za 40min. přirážíme k molu Koh Toch Village na Koh Rongu. Je tu nádherně! To nás alespoň trochu nakoplo, i když jsme se i po několikeré korespondenci s majitelkou ubytka nedočkali taxi lodě na odvoz (5$). Po chvíli rozhlížení si bereme bágly na záda a jdeme necelé 2 km pěšky po bělostné pláži k ubytování - Starfish Bungalows. Po 30min chůzi jsme konečně na místě, pořádně zpocení a schvácení. Zde musíme ještě 20min. čekat, než nám přichystají bungalov, abychom se mohli vybalit. Ten měl být už dávno připravený, a to nás opět přivádí do varu. Bungalov je velmi skromně a jednoduše zařízený. Dvě velké postele s moskytiérou, dva ventilátory, stůl, židle a police na šaty. Koupelna na tom není o nic líp, malé umyvadlo WC a sprcha. Navíc jsme upozorněni, že vodu kromě mytí nemáme používat - hlavně ne na přeprání věcí, protože barví do červena. Všude mezi prkny jsou velké mezery, takže to bude spaní v přírodě - moskytiéry přijdou velmi vhod. Do 16h relaxujeme, a pak se jdeme osvěžit do azurového moře. Po 17.30h jdeme do přístavu - centra ostrova nakoupit nějaké potraviny a zároveň se stavujeme na večeři (8$). Zpět se vracíme kolem 20.h. Internet je funkční jen poblíž recepce. Posíláme dětem zprávy, pak si na terase dáváme drink a po 22.h jdeme utrmáceni spát. V noci mě několikrát probudily „hlasy džungle“, Liba tvrdě spí.

 

 11. 2. 2019     Po

Budíme se před 8h odpočinutí a dobře naladění. Jdu se zeptat na recepci, zda si můžu u nich uvařit čaj a půjčit si hrnky. Hrnky jsou grátis, uvaření vlastní vody na vlastní čaj do naší cestovatelské konvičky nás stojí 1$ - prý na pokrytí nákladů na plyn...???  Liba tiše zuří, já také, ale nic nenaděláme. Těch konviček bylo nakonec 7. Chceme si tu skutečně odpočinou a polenošit, tak s ničím nespěcháme a k moři vyrážíme kolem 10.h. V blízkosti ubytování jsou dvě krásné pláže v dosahu asi 5 min. Jdeme na tu severní, bílý pudrový písek, který krásně vrže pod nohama a nádherně čisté blankytné moře. Jdeme asi 20min. po pláži do její zadní části, kde skoro nikdo není a končíme u palmiček pod stínem stromu. Zde se opalujeme a hlavně koupeme až do 14h. Pak se vracíme na pokoj. Děláme si drink a sprchujeme se - voda teče jen studená nebo mírně odražená. Zjišťujeme, že signál wifiny dosáhne slabě až k nám, tak toho využíváme a surfujeme. Po 17.h odcházíme opět do centra na večeři a nákup. Vracíme se v 19h, děláme si drink a kecáme. Po stěně nám běhají malí gekoni a také jeden 40 cm velký krasavec (Gekko gecko), tak mám co fotit. Protože jsem to se slunkem trochu přehnal, třepe se mnou zimnice a raději si beru ibalgin. Snad to do rána přejde. Spát jdeme po 23.h.

 

12. 2. 2019      Út

Asi v 6h je najednou na naší terase pořádný humbuk, jako by po ní někdo chodil a navíc bouchal do střechy. Jdu se proto opatrně podívat, co se to děje a ony si opice vybrali náš bungalov na ranní honičku. Poté spíme do 8h, malá snídaně a v 9.30h jdeme k moři. Slunce je pod mrakem, což je skvělé vzhledem k našim spáleným tělům. Koupání a lenošení do poledne. Pak to balíme a vracíme se do bungalovu. Máme v úmyslu přejít přes kopec na další dlouhou pláž. Cesta se ale náhle tratí mezi domky místních, a protože je všude křoví a nepořádek, balíme to a jdeme raději po promenádě při pobřeží k jižnímu cípu ostrova. Asi po 2 km se vracíme a jdeme se najíst na pozdní oběd do naší restaurace. Kolem 17.h se vracíme do bungalovu. Liba balí věci a já jdu dělat čaj. Zbylo mi 3500 rielů (necelý dolar), tak je beru na ten čaj. Dávám domácí na výběr mezi riely a dolarem. Bere sice velkoryse riely, ale neopomene poznamenat, že dolar je 4000 rielů. Hodně zištná madam. Vzhledem k tomu, že zde není ani společná lednice či minimálně vybavená kuchyňka, mohla paní vyjít turistům trochu vstříc. Zbytek odpoledne trávíme na terase, večer si dáváme opět drink a ve 22.30h jdeme spát.

 

13. 2. 2019      St

Původně jsem chtěl vstanout brzy a nafotit východ slunce, ale lenost zvítězila nad fotkou, tak spíme do 7.30h. Rychlá snídaně a ještě dobalujeme nějaké věci. V 10.30h nám jede loď do Sihanoukville. V 9.30h vracíme hrnky a klíče od bungalovu. Když žádáme o stvrzenku o zaplaceném ubytování, dělá majitelka že nerozumí, co po ní chceme. Chvíli se to snažíme vysvětlit, ale nakonec odcházíme s nuceným úsměvem a myslíme si své. Z tak hezkého prostředí odcházíme s trpkou vzpomínkou. Táhneme zavazadla po pláži, ale tentokrát jedeme po mokrém písku, do kterého se kolečka neboří a je to v pohodě. Na molu jsme po 10.h, kupujeme colu a čekáme na loď. Ta připlouvá v 10.40h a asi 15min. trvá, než se vymění cestující a doslova nahážou jejich zavazadla ze břehu na loď. Nevím, kdyby nějaké spadlo do vody, co by dělali. Evidentně v tom ale měli rutinu. Dnes jsou zase trochu vlny, tak to s lodí dost hází, ale i tak jsme za 55min. v přístavu v Sihanoukville. Než se stačíme rozhlédnout, už u nás stojí tuktukář a za 12$ jedeme přes celé město na 10 km vzdálené ubytování u pláže Otres 2 (v podstatě úplně na konci pláže Otres). Protože jsme chtěli z přístavu, který byl nacpaný lidmi, vypadnout co nejdříve, ani jsme nesmlouvali cenu. Celé město je jedno obrovské staveniště (nejimpozantnější panoráma jsou desítky vysokých jeřábů stavicích obrovské hotelové komplexy) plné prachu a neskutečného nepořádku. Cesty jsou prašné a samý výmol, takže jízda tuk tukem je chuťovka. Apartmán Arny's Rest Guesthouse je však doslova oázou klidu a čistoty. Ubytováváme se v pěkném, prostorném a slušně vybaveném bungalovu se zastřešenou terasou. Po krátkém vydechnutí se jdeme podívat po okolí. Sotva vyjdeme za bránu, opět ten prach, špína a místy i divný odér. V nedalekém marketu kupujeme pití a o kousek dál v hospůdce s vlastní pekárničkou také konečně jedlé bagety. Obcházíme zdejší cestovní agentury (a že jich tu je!) a ptáme se na výlet do Národního parku Ream. Všichni však svorně odpovídají, že musí být alespoň 5 zájemců. To je z jejich strany vše, absolutní nezájem. Zklamaní z takového přístupu se jdeme podívat alespoň k moři, což je necelých 10min. chůze od našeho ubytování. Neděláme si iluze, protože na netu bylo spoustu hanlivých názorů. Jaké však bylo naše příjemné překvapení při příchodu na pláž. Bělostný písek, pláž nádherně čistá, žádné odpadky či smetí a podél celé pláže stromy, které dávají příjemný stín. Kromě moře, které je díky vlnám a jemnému písku trochu zkalené, jinak ale čisté a bez řas, jsme nadmíru spokojeni. Hned máme lepší náladu. Po návratu do resortu si domlouváme na příští den taxi do NP Ream (40$ na celý den) a zároveň kupujeme i jízdenky na bus do Phnom Penhu, který nás zaveze přímo až na letiště (12$/os). Zbytek večera kecáme, popíjíme drink a jdeme spát po 23.h. Zítra v 9h jedeme na výlet.

 

14. 2. 2019      Čt

Vstáváme před 8h, avšak probuzeni jsme mnohem dřív, protože na nedaleké stavbě už od 6h zabíjí zřejmě nějaké pilony do země a je to velký rachot. Po snídani na nás čeká v 9h taxi. Po 20min. jízdě přijíždíme řádně vytřepaní z cesty k návštěvnickému centru  NP Ream, které je přímo naproti vjezdu na místní letiště. Zde se poflakují 4 maníci a jeden ranger - snad průvodce. Zdá se, že jsme jim překazili lenošení, protože nikdo po nás nechce pasy ani nacionále k registraci ke vstupu do parku, jak jsme na to byli zvyklí z doposud navštívených parků v jiných zemích. Na náš dotaz, zda se zde objednávají výlety či platí nějaký vstup na nás jen hloupě zírají. Když se ptáme na trek džunglí s průvodcem, o kterém píší v průvodcích a navíc jim reklama visí i na zdi nám rezolutně odpovídají, že to není možné. Totální nezájem, který z nich čiší nás celkem vytáčí a ani taxikář (úplný trotl), kterému jsme nastínili co chceme navštívit se nesnaží pro nás něco udělat. Nechápeme, proč jsme sem vůbec jeli. Naštvaně odcházíme a jedeme asi 4 km dál, kde je přístav, odkud se pořádají lodní výlety. Je 10h a zde není živá noha. Taxikář si sedl na jednu z loděk a čumí do mobilu. My bezradně postáváme a čekáme na zázrak. Po nějaké době připlouvá na bárce jednoruký muž a na můj dotaz k taxikáři, jestli je to náš lodivod, se mi dostává odpovědi že ne. Samozřejmě je. Asi po dalších 20min. přijíždí týpek na motorce (asi dostal echo z centrály) a nabízí nám 2 typy výletů. Dvouhodinový, na projížďku po řece (Toek Sab) s prohlídkou mangrovových porostů nebo čtyřhodinový, k ústí řeky do moře. Znovu se ptáme na trek džunglí, ale opět stejná, zamítavá odpověď. Na dotaz proč, nedokáže nebo spíš nechce odpovědět a dělá, že nerozumí. Vzdáváme to, bereme levnější výlet po mangrove za 40$ za loď (pro 9 osob - takže by se cena rozpočítala) a kupodivu dostávám aspoň stvrzenku o zaplacení. Fasujeme záchranné vesty, přibíráme ještě jednoho mladého průvodce a vyrážíme. Řeka je obrovská a plavba pod baldachýnkem příjemná. Loď se zdá být celkem vratká, tak se raději moc nevrtíme a jen fotíme a filmujeme. Nikde žádná zvířena, až na nějakého dravce v dáli a porosty mangrove podél celé řeky. Potkáváme i pár rybářů z několika domků u řeky. Asi po 45min. plavby přirážíme ke břehu u chodníčku na kůlech, postaveného z dost pofidérních latěk. Ten nás asi po 200 m zavede k vysoké rozhledně. Lezeme opatrně nahoru, protože schody i zábradlí jsou dost vachrlaté. Zatím je zde ještě slušná vyhlídka, ale za pár let, až ji stromy přerostou nebude vidět téměř nic. Kocháme se asi 10min., a poté se vracíme k lodi. Nasedáme a vracíme se zpět. Cestou potkáváme dvě lodě, v jedné jedou také dva pasažéři a druhá je plná. Zpáteční cesta je ještě o pár minut rychlejší, takže nám celý výlet trval 1¾h. Při návratu do Sihanoukville si říkáme o krátkou zastávku k prohlídce budhistického chrámu. Zpátky jsme v poledne a jsme opravdu hodně zklamaní. Do 16h relaxujeme a pak se jdeme projít k moři. Sluníčko nepálí, a tak střídavě posedáváme ve stínu a koupeme se. Je příjemně, tak nespěcháme a čekáme až na nádherný západ slunce do moře. Nazpátek se stavujeme v obchodě pro pití a ovoce a v jedné z bočních uliček narážíme na příjemnou restauraci, kde zůstáváme na večeři (9$). Po večeři popíjíme drink na terase, pak hygiena a spánek.

 

15. 2. 2019      Pá

Dnešek je posledním dnem našeho pobytu. Původně jsme chtěli jet místním busem do Kampotu, podívat se na jeskynní chrámy, ale nakonec to vzdáváme, protože nechceme zažít další zklamání za drahé peníze. Po snídani v 9h se ještě chvíli povalujeme, a pak jdeme na zbytek dopoledne k moři. Odpoledne do 16.30h trávíme v bungalovu na terase, tak mohu otestovat místní bazén. Pak se vydáváme naposledy k moři. Dnes dost fouká a jsou trochu vlny. Sluníčko nemá už ty grády, což vyhovuje hlavně mě. Na pokoj se vracíme po 18.h, balíme věci a kolem 19.h vyrážíme do naší restaurace na večeři. Dnes je tu plno, ale obslouženi jsme do 20min. Opět velmi dobré jídlo za stejnou cenu jako včera. Večer ještě popíjíme na terase, hodnotíme náš pobyt a spát jdeme po 23.h.

 

16. 2. 2019 - 17. 2. 2019        So,  Ne

Vstáváme v 6.45h, děláme snídani, dobalujeme zavazadla a netrpělivě posedáváme. Na 8.30h máme domluvený odvoz do Phnom Penhu. V 9.00h konečně přijíždí minivan a my s úlevou nastupujeme na VIP sedadla. Objíždíme ještě další dva apartmány, kdy se bus zaplnil celý a odjíždíme do centra města, kde má společnost sídlo. V 9.30h konečně vyrážíme na naši poslední cestu. Projíždíme městem a těšíme se, až z tohoto nevábného města vypadneme. Sihanoukville na nás skutečně udělal špatný dojem. Samotná cesta je spíš horor, protože řidič jede jako blázen, který si vůbec nepřipouští, že veze lidi a riskantně předjíždí zprava zleva. Po 2½h zastavujeme na krátké občerstvení, načež pokračujeme dál. Na letiště přijíždíme ve 14h. Vystupujeme ještě před vjezdem do areálu letiště, takže nám cesta k terminálu zabrala ještě 10min. chůze. Protože do odletu máme spoustu času (odlet je v 18.20h), píšeme poslední zprávy dětem a surfujeme po internetu. V 16.30h jdeme na odbavení, abychom se už nemuseli starat o zavazadla. Jak odbavení, tak i imigrační je rychlé a bezproblémové. Odlétáme načas a let do Singapuru trvá 2.30h. Výborná obsluha a dobré jídlo nám zpříjemní let. V Singapuru čekáme do půlnoci na další odlet a jediná drobná komplikace je to, že si musíme vyzvednout palubní lístky na další dva lety (do Curychu a do Vídně). Letíme se švýcarskou společností a je to znát jak na občerstvení, tak i kvalitě služeb. Dvanáctihodinový let se sice vleče, ale dá se přežít. V Curychu přistáváme s malým zpožděním, ale neděláme si z toho hlavu. Když ale zjišťujeme, že přestup bude trochu komplikovaný, vyrážíme rychle vpřed. Netušili jsme jak velké letiště je. Nejdřív jdeme několik set metrů na „metro“, které nás převáží asi 5min. na jiný terminál, což nás hodně zaskočilo. Po výstupu nás čeká další, snad kilometr, kličkování a úprku na příslušný terminál. Na to vše máme necelých 30min. Dobíháme na poslední chvíli, nasedáme a do 15 min. odlétáme. Po vzletu se před námi objevuje masiv Alp s východem slunce. Je to úchvatný pohled. Za necelou hodinu dosedáme na letiště ve Vídni, vyzvedáme zavazadla (letos teda dostala zabrat - doma zjišťujeme, že nám rozbili konvičku, která s námi cestovala snad 5 let) a ještě do 11h čekáme na letišti. Pak se přesouváme vlakem na vídeňské nádraží, odkud nám jede vlak ve 14.10h do Ostravy. Za Břeclaví se podělala lokomotiva, tak nabíráme 15min. zpoždění. Do Ostravy přijíždíme po 17.h spokojení, že jsme celou dovolenou zvládli bez úhony.